- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Celý článek jen pro členy
Chcete číst prémiové texty bez omezení?
Že po covidu geometricky narostla řada dětí s psychickými problémy, není žádná novinka. Nejmenší děti si stěžují na bolesti břicha či hlavy, přestanou jíst nebo signalizují trable „zlobením“. Puberťáci, kteří už své emoce pojmenovat a komunikovat umějí, se zpravidla otevřou, pokud jsou rodiče vnímaví, dají jim potřebný čas a prostor a nabídnou jim pomocnou ruku.
Co ovšem s dětmi, které své emoce neventilují? Jsou tiché, bez reakcí, příliš klidné, zamlklé, zavřené? Vážnou životní událost, hádky rodičů či problémy ve škole do sebe zkrátka jen nasají a dusí uvnitř?
Nad emočně uzavřenými dětmi visí vykřičník, protože samy si o pomoc zkrátka nezakřičí. Stačí jen, když je rodič zaneprázdněný, nedokáže vnímat své dítě nebo je vídá jen střídavě v rámci rozdělené péče, a může mu uniknout zásadní problém: uvnitř dětského pokoje se rozrostla úzkost.
Připojte se ještě dnes a získejte: