NA KAFI: Bulimie je jako toxická kámoška. Ničí vás, ale nevzdáte se jí

Lékařka Aneta Málková je autorkou webu I ty porazíš bulimii a také autorkou několika e-booků, které mají pacientům s poruchou příjmu potravy pomoci. Když jí pacienti vyprávějí o svém trápení, přesně ví, o co všechno jde. Sama totiž poruchami příjmu potravy prošla. Sedm let žila s diagnózou: nejdříve s mentální anorexií, poté s bulimií. Už je to deset let, co se onemocnění zbavila.

PODCASTY iDNES.cz Ženský svět do uší. Redakce ONA pro vás rozjela nové podcasty. NA KAFI najdete na iDNES.cz ale i na platformách, jako je Spotify, Apple nebo Google. Ať se vám dobře poslouchá...

„Má nemoc se postupně rozvinula od období vegetariánství přes ortorexii, což je chorobná snaha stravovat se zdravě, až po anorektickou fázi, kdy mým účelem bylo zhubnout, což se mi povedlo,“ vypráví v podcastu Na Kafi s tím, že poté se roztočil začarovaný kruh, kdy se snažila nepřibrat, držela přísnou dietu a hladověla. Jenže pak spadla na energetické dno, potřebovala doplnit živiny a najedla se. „Střídá se období hladovění a přejídání, které se pak zvrtne v bulimii, což se stalo i mě,“ přiznává.

Nemoc u Anety byla zákeřná v tom, že neházela jí, ani jejímu okolí, žádné vykřičníky. Jednotlivá stádia do sebe přecházela plíživě a nenápadně.

„Věděla jsem, že mám problém a věděla jsem, že je to špatně už od fáze anorexie. Ale zároveň ve snaze uspět a ustát náročné období ve studiu medicíny to pro mne byla taková jistá berle, které jsem se odmítala vzdát, což je u pacientek časté,“ poznamenala v podcastu a onemocnění přirovnala k toxické kamarádce. „Víte o ní, že vám s ní není dobře a že vám ubližuje, ale zároveň jste na ni tak zvyklí a jste si tak blízko, že se jí odmítáte vzdát.“

Když je vám ze sebe na zvracení…

Co se hodní v hlavě lidem, kteří se nedokážou mít rádi, nedokážou se přijmout a ani normálně najíst bez toho, aniž by se jejich hlava nezaplnila výčitkami? Jak se změní jejich život?

Nejdříve to naruší jejich denní program: jídlo, respektive vztah k němu, ovlivní vše v rámci běžného dne. Poté člověk přichází o přátele, protože se kvůli jídlu a prázdným kaloriím v alkoholu vyhýbá společenským událostem, oslavám a večírkům. Žije ve schovávání a lži, aby nemusel nikomu vysvětlovat, jak jí, proč nejí a nepije...

„Jsou to depresivní fáze, někdy ‚jen‘ depresivní myšlenky ve smyslu: jsem nemožná, nezvládnu to, jak to, že nejsem schopná se z toho dostat, vždyť je to jen jídlo. Mnohem horší ale bylo to, že jsem se bála svěřit, protože jsem věděla, že skutečný obraz o mně samotné mé okolí nemá. A ve chvíli, kdy by přátelé přišli na to, čím trpím, tak by se jejich mínění o mně ještě zhoršilo. A to je častý problém těchto lidí. Potřebují pomoc, ale zároveň se o tu pomoc bojí říct, protože mají o sobě velmi špatné mínění a strach, že se mínění okolí o nich ještě zhorší,“ vysvětluje Aneta.

V České republice statistiky několik posledních let narůstají a překračují hranici pěti tisíc oficiálně hlášených pacientů ročně. To je oficiální číslo, podle Anety Málkové si však o pomoc přijde říct reálně pouze desetina těchto lidí. „V Česku tak můžeme mít kolem padesáti tisíc lidí s poruchami příjmu potravy ročně, a to je velké číslo. Osm až deset procent dívek na tuto nemoc umírá. Je to špička obrovského ledovce, a my známe jen tu,“ dodává.

Ze svého onemocnění nakonec našla cestu úplně sama, protože dospěla do momentu, že se skutečně chce vyléčit. Které metody jsou funkční a proč? Jak dlouho trvá, než se člověk s poruchového chování dostane do bezpečné zóny? A je „vyléčení“ trvalé? Poslechněte si nejnovější díl podcastu Na Kafi.

MUDr. Aneta Málková Vystudovala všeobecné lékařství na Karlově univerzitě. Od roku 2004 se věnuje medicíně, má atestaci praktické lékařky, zaměřuje se na celostní a psychosomatickou léčbu. Autorka několik ebooků a webu I ty porazíš bulimii Sedm let bojovala s mentální anorexií a poté s bulimií. Před deseti lety se vyléčila a nyní pomáhá dalším pacientům s poruchami příjmu potravy. Je vdaná, má dvě děti.