Módní lavinu spustil film
Nedá se říci, že by před tím, než se na plátnech kin začaly pohybovat „živé obrázky“, neexistovaly módní ikony. Tuhle funkci většinou plnili příslušníci šlechty, vyhlášeným „modemanem“ byl například francouzský král Ludvík XIV., tón doby prý určovala i rozmařilá Marie Antoinetta, žena Ludvíka XVI., či později Alžběta Bavorská neboli Sisi, provdaná za Franze Josefa I. Ale jen málokdo je mohl plně napodobovat, málokdo na to totiž měl.
Více ikon, a nejenom těch módních, se rodilo poté, kdy se v novinách a časopisech začaly otiskovat fotografie. Prvním, kdo na ně hodně sázel, byl osvícený novinář a vydavatel Joseph Pulitzer. Už na konci 19. století věděl, že noviny nemohou být jen šedými sloupci písmen, ale k oživení nutně potřebují obraz. A ten postupně představoval i to, do čeho se významní lidé odívají.
Z chudé dílny do salonu v paláci. Úspěch židovské návrhářky uťali až nacisté |
Nejvíc pro zrod módních ikon ale nejspíš udělal film. S ním přišly opravdové hvězdy, které bylo záhodno napodobovat. Těmi prvními se staly například herečky Lillian Gishová, Mary Pickfordová, Greta Garbo nebo držitelka prvního Oscara Janet Gaynorová. Vystupovaly sice v němých filmech, přesto mluvily jasnou řečí. Čím víc se filmový průmysl rozjížděl, tím víc celebrit vznikalo a tím spíš bylo koho napodobovat.
U nás před druhou světovou válkou udával módní tón především čtyřlístek Gollová, Mandlová, Baarová a Vítová. Tyhle populární herečky většinou šily v předních módních závodech, třeba u Hany Podolské, nicméně divačky byly schopné okoukat z filmů nebo fotek v časopisech, co měly jejich idoly na sobě, a pak to doma ušít z něčeho levnějšího.
Některé ikony zprvu šokovaly. Když se například Marlene Dietrichová ve 30. letech začala na veřejnosti objevovat v kalhotách a oblečení v pánském stylu, o němž tvrdila, že je velmi pohodlné, byl to poprask. Pak se ale pozvolna přidávaly další ženy a dnes by nikoho nenapadlo, že ještě před sto lety byly kalhoty pro dámy tabu.