JANA (50): Bývalý naléhá, abych mu hlídala novorozeného syna. Odmítám to! | Foto: iStock

Foto: iStock

JANA (50): Bývalý naléhá, abych mu hlídala novorozeného syna. Odmítám to!

Jana a její bývalý muž mají hezký vztah, dokonce tak hezký, že ji její bývalý manžel přemlouvá, aby mu hlídala novorozeného syna. To už je ale pro Janu přes čáru.

Mnozí to nechápou, ale s Kryštofem máme i přes všechno, co se mezi námi stalo, hezký vztah. Rozvedli jsme se před pěti lety, rok poté se oženil se slečnou, která odstartovala náš rozvod a nyní s ní má půlročního syna.

Kryštof mi byl nevěrný mnohokrát, vždy jsem na to přišla, intuice mě nikdy nezklamala. Ostatně znali jsme jeden druhého jako své vlastní boty. S Kryštofem jsem totiž doslova vyrostla, chodila jsem s ním od prvního ročníku střední školy.

Nehnuli jsme se jeden od druhého na krok, byli jsme takovou tou studentskou láskou, kterou si profesoři i spolužáci pamatují po desetiletí. Možná proto, že se Kryštof nevybouřil v mládí, začalo ho po třicítce a narození první dcery pálit dobré bydlo. No, popravdě ho pálilo spíš něco jiného…

A tak jsem mu na mateřské přišla na vztah s kolegyní z práce. Bohužel mu zakázané ovoce zachutnalo, a tak ona slečinka nebyla zdaleka poslední „jablíčko“, do něhož se bývalý zakousl. Mimo tohoto „koníčka“ jsme žádné jiné neshody neměli, tím ale pochopitelně nemyslím, že by šlo o maličkost.

Naše manželství se po letech přehouplo do soužití dvou kamarádů se stejnými zájmy a pohledem na svět, a také se společnými dětmi a závazky. 

Nebýt manželových nevěr, a následných hádek kvůli nim, byli bychom harmonický pár. Možná i proto jsem manželovi vždy odpustila. Stále bylo hodně věcí, které nás spojovaly. Své asi též vykonal zvyk, hluboké pouto, společné závazky a děti.

Tři roky po mých čtyřicátinách jsme si dokonce splnili společný sen – koupili jsme si moderní obytné auto a začali cestovat. Manželova firma na tom byla lépe a lépe, a tak jsme si mohli vysněný „obytňák“ bez problémů dovolit.

Žilo se nám dobře. Začínala jsem mít pocit, že se vše v dobré obrací, že se muž konečně „vyblbnul“. Gratulovala jsem si, že jsem počkala. Bohužel vše bylo v té době jinak, jen jsem to ještě netušila.

Pár dní poté, co jsme se vrátili z jedné úžasné cesty po pobřeží Baltu, jsem zjistila, že má muž už několik měsíců vztah se slečnou, která začátkem roku nastoupila k nim do firmy.

Tehdy se ve mně cosi zlomilo, prostě přetekla sklenice a požádala jsem o rozvod. Muž nakonec souhlasil, pochopil, že to myslím vážně. Naše manželství skončilo nečekaně a smutně, avšak v klidu a míru. Náš rozvod byl doslova ukázkový, ani jsme neměli právníka. Nepotřebovali jsme ho. Děti už byly dospělé, zabezpečené, na všem jsme se dohodli.

Uběhl rok a muž začal zjišťovat, že jeho báječná novomanželka je úplně jiná, než se jevila na začátku vztahu, pokoušel se mi dokonce stěžovat, což jsem rázně utnula. Byli jsme v kontaktu kvůli dětem i jeho rodičům, které jsem měla velmi ráda a stále se s nimi vídávala.

Tchyni jsem začala více pomáhat, když chronicky onemocněla. Jsem totiž profesí zdravotní sestra. Když se pak narodil manželovi syn, jeho komunikace směrem ke mně se ještě zintenzivnila. S Kryštofem máme dvě dcery, syn byl tedy doslova vymodlený.

Bývalý se mnou neustále konzultoval každé Jonáškovo „bebí“, myslím, že se o syna od narození hodně staral. Mladá paní byla mateřstvím zaskočená a tlačila manžela do toho, aby mohla dát Jonáše časem do jeslí. Kryštof to samozřejmě nechtěl, holky jsme vychovávali hodně kontaktně, všude jezdily s námi, stále jsme něco podnikali.

Představa nové paní bývalého manžela byla však jiná. Chtěla se bavit, užívat si života, vzdělávat se, sportovat, jak byla zvyklá před narozením syna. Vlastně ji chápu, byla to mladá holčina, která si měla dopřát ještě pár let života bez závazků.

Kryštof nakonec svolil, že jeho polovička bude mít k dispozici prověřenou chůvu, mělo to však z jeho strany podmínku. Tou chůvou jsem měla být já!

Asi si za to, že ho to vůbec napadlo, mohu tak trochu sama – svou vstřícností, přátelskostí a nevracením se k chybám z minulosti. Jenže to všechno neznamená, že jsem ke všemu svolná! Kryštof mě přesvědčuje už dva měsíce, a to i prostřednictvím našich dcer a rodičů.

Dokonce už zpracoval i mou máti. „Janičko, v nemocnici se nadřeš, takto budeš pečovat o jedno zdravé miminko místo o padesát nespokojených nemocných. Navíc ti to Kryštof královsky zaplatí, nebuď blázen!“ poslouchám od mé mámy neustále, a to bývalému nemohla po rozvodu přijít na jméno.

Jediný, kdo mě z celé té „party hic“ nijak nepřesvědčuje, je mladá paní, myslím, že ani ona příliš netouží po tom, aby jí bývalá jejího muže vychovávala dítě. Ostatně to i Kryštof zmínil. Sice ne přede mnou, ale před dcerami, které mi to řekly.

Údajně se jejich otec bojí, co by z nevlastního brášky jeho vlastní maminka vychovala. Skoro mi té paní začíná být líto. Nicméně já sama jsem na sto procent rozhodnutá, že se do té bláznivé akce v žádném případě nepustím. Nevím přesně, jak to popsat, ale přišlo by mi to poněkud zvrhlé.

Doporučujeme

Články odjinud