„Koně fungují na velmi jemném, ženském principu, nehnete s nimi z pozice síly,“ vysvětluje koučka. Její terapie proto vyhovuje hlavně ženám, protože muže prý zatím pořád ještě dost děsí, že by se měli vzdát ega a své role na siláky.
„Pokud stojíte o opravdové přátelství s koněm, musíte ukázat ty nejušlechtilejší komunikační dovednosti i morální hodnoty. Když to neumíte, můžete se to díky němu naučit. A tyto vlastnosti vám budou velmi užitečné v reálném světě, mezi lidmi,“ říká certifikovaná koučka s tím, že léčebné už je jen to, když za ní klientka přijede na statek, kde působí neuvěřitelně zklidňující energie koní a stáda.
Upřímnost se vyplácí
Přiznává, že se strachem z tak velkých zvířat za ní přichází většina žen. Ještě se prý nestalo, že by jí klientka řekla, že se vůbec koní nebojí. „Strach není překážkou. Ženy, které si ho umějí přiznat, mají vlastně už předem trochu lepší pozici. Přichází totiž s pokorou, kterou u koní opravdu potřebujeme, pokud se chceme o sobě něco dozvědět,“ vysvětluje koučka.
Žena po rozpadu svého manželství pomáhá jiným. Stala se rozvodovou koučkou |
Koně fungují na principu „tady a teď“, ostatně jako všechna zvířata. Navíc však reagují na člověka okamžitou vlastní a naprosto upřímnou reakcí, která ihned zrcadlí jeho chování.
„Neřídí se egem, a tak si můžeme být jisti, že jejich odpověď se opravdu odráží od našeho jednání s nimi. Pokud budete vystresovaní, kůň s vámi nebude chtít spolupracovat. Podobně, když se budete všeho lekat – i kůň se začne všeho lekat. Budete-li zlí, i kůň dá najevo nevoli a když až moc hodní a nebudete si držet svoje hranice, kůň je začne překračovat,“ popisuje Jenny Adamčíková, jak koně pomáhají. A dodává, že dokážou vycítit, co si nesete hluboko v sobě, co potřebujete změnit nebo překonat.
„Kůň okamžitě zrcadlí vaše pocity a já klientům říkám, co se mezi ním a koněm děje. Rychle a nenásilně se ukáže, kde má klient problém. S ním poté pracujeme,“ vysvětluje Jenny a přidává příklad z praxe, kdy za ní přišla žena, zodpovědná za řízení velké firmy a jejích zaměstnanců.
Kůň zkrotil ředitelku
„Kontakt s koňmi pojala velmi svérázně a po svém. Byla odhodlaná dokázat mně, koním, ale především sobě, že neexistuje, aby ji neposlouchal kůň. Rázně mého koně pobídla přísným hlasem a zatahala silně za vodítko, jenže on není na hrubé zacházení zvyklý, a tak se zasekl na místě. Klientku to značně rozhodilo i rozčílilo. Zatahala o to silněji, dalo by se říci, že nyní už se pokoušela koně prakticky táhnout z výběhu celou svou vahou. Ale s koněm nepohnula, spíš naopak,“ vypráví Jenny.
Na její otázku, jak se aktuálně cítí, klientka odpověděla, že je to pro ni velmi potupný okamžik. Že absolutně nečekala, že by byl ten kůň tak silný, aby ho nedokázala odtáhnout, a že musí přiznat, že netuší, co dál.
Muž a žena si v páru mohou vyměnit role. Bude to fungovat, říká koučka manažerů |
„Pak připustila, že tenhle pocit zažívá prakticky denně. Její strategie ve firmě byla jasná: zaměstnance vždy včas postrašit, aby dělali, co je potřeba. Když náhodou něco selhalo, ředitelka dokázala na koberečku všechny rychle zpacifikovat. Nutno říci, že když tohle vyprávěla, nevypadala, že by jí to činilo radost,“ vzpomíná koučka.
Postupně přiznala, že je to pro ni vyčerpávající, stejně jako ji mrzí, že není oblíbený šéf. V ten moment se kůň sám pohnul směrem k ní, zatímco ona upřímně líčila své pocity. Bezděky s ním došla tam, kam původně měla.
„Přirozeně a bez námahy. Na několika dalších setkáních jsme pracovali na tom, aby se už nemusela tak klopotně dřít, když chce s někým jednat, a také na tom, aby neovládala své okolí na sílu, ale spíše díky upřímnosti a přirozenému respektu. Ten totiž ocení nejen koně, ale i my lidé,“ končí příběh ředitelky Jenny Adamčíková.
S důvěrou naslouchají
Koním nevadí strach žen, které k nim přijdou, protože je s nimi „jejich velitelka“, jejíž energii dobře znají. „Pokud bych měla strach já, jako jejich jezdec a šéf stáda, byl by to problém a kůň by brzy začal nabývat dojmu, že se na mě nedá spolehnout,“ říká koučka.
A dodává, že ostatně právě to vede nejčastěji k problémům mezi člověkem a koněm. „Koně pak přebírají zodpovědnost do vlastních kopyt a často se lekají, přejímají strachy jezdce, a to není nic příjemného.“
Je fajn, když si klientky dovolí u zvířat maximální uvolnění a řeknou všechno, co si s sebou v hloubi duše přinášejí, co je trápí, co řeší, čeho se bojí. „Koně upřímnost vždy odmění klidným přežvykováním a klidnou energií, kdy jen tiše stojí, mžourají a vypadají, jako by skoro usínali,“ říká Jenny s tím, že takové jejich chování je pro ni signálem, že kůň je tu s námi, že přijímá energii, která od klientky směrem k němu proudí.
Buďme obyčejnými lidmi, kteří dělají neobyčejné věci, nabádá koučka |
„Už to je často pro ženy velmi všeobjímající pocit, když vnímají, že jim někdo doopravdy naslouchá a zároveň je vůbec nesoudí. A právě tenhle důvěrný moment často vede k úplnému uvolnění a ke chvíli, kdy řeknou vše, co mají na srdci, aniž by třeba tušily, že to potřebovaly,“ uvádí koučka a upozorňuje, že už samotné vyslovení, že se něčeho bojíme, je prvním krokem na cestě k tomu se se strachem vyrovnat.
Koně nesnášejí přetvářku
Avšak jiná situace podle ní nastane v případě, že má klientka z něčeho strach, ale nechce se obavám podívat zpříma do očí. „Koně jsou hodně citliví na přetvářku. Nemají rádi neupřímnost a s takovými lidmi jsou neradi v kontaktu,“ upozorňuje.
„Moje koně v takovém případě nebudou ochotni spolupracovat a já zaznamenám pokusy poodejít od takového člověka dál. Rozhodně nedojde k takovému napojení energií, aby kůň klientku někam volně a bez vodítka následoval a podobně. Upřímnost je něco, co koně opravdu potřebují, abyste získali jejich důvěru.“
