V den, kdy začala válka na Ukrajině, sedla
novinářka a fotografka LENKA KLICPEROVÁ (46)
do auta a vydala se směrem na východ. V zemi,
kterou ovládla panika a strach, pracovala
na místech raketových útoků, na frontových
liniích po celém Donbase, reportovala o válce,
jež změnila Evropu i celý svět, z bojů i týlu.
Nyní sepsala o válce na Ukrajině reportážní
knihu Nulová linie. „Nulová linie je zóna, kde
se v kontaktním boji utkává ukrajinská a ruská
pěchota. Ze zákopů podnikají výpady a útoky,
jako za první světové války. Nulová linie je jako
výlet do historie a představuje to nejhorší, co
si lze ve válce představit,“ podotýká novinářka,
která pracovala jako válečná reportérka v Iráku,
Sýrii, Somálsku, Arménii i v Afghánistánu. Na
Ukrajinu podnikla za dobu ruské agrese už devět
reportážních cest.
| foto: archiv Lenky Klicperové
Zprávy o úspěších Ukrajinců? Jen část reality, říká válečná fotografka
V den, kdy začala válka na Ukrajině, sedla novinářka a fotografka Lenka Klicperová do auta a vydala se směrem na východ. V zemi, kterou ovládla panika a strach, pracovala na místech raketových útoků, frontových liniích po celém Donbase, reportovala z bojů i týlu. Nyní o konfliktu, jež změnil Evropu i celý svět, sepsala reportážní knihu Nulová linie.
„Nulová linie je zóna, kde se v kontaktním boji utkává ukrajinská a ruská pěchota. Ze zákopů podnikají výpady a útoky, jako za první světové války. Nulová linie je jako výlet do historie a představuje to nejhorší, co si lze ve válce představit,“ podotýká novinářka, která pracovala jako válečná reportérka v Iráku, Sýrii, Somálsku, Arménii i v Afghánistánu. Na Ukrajinu podnikla za dobu ruské agrese už devět reportážních cest.
Za své snímky z války jste získala několik mezinárodních ocenění. Vyhrála jste titul Photojournalist of the Year 2021, People Photographer of the Year 2022, Critics’ Choice Award 2023. Čím to, že jste fotografické ceny začala sbírat až v poslední době? Asi je to tím, že jsem své fotografie do té doby do soutěží neposílala. Jsem holka, která se narodila v 70. letech v socialistickém bloku, a nikdo mi doma neříkal, že můžu dobýt svět. Moje máma vždycky pronesla: Na tebe tak někde čekají… Takže mne až donedávna ani nenapadlo posílat své fotky do světových soutěží. Až jsem sama překvapená, kolik cen jsem už dostala nebo kolikrát jsem se dostala mezi finalisty mezinárodních soutěží. Z každého ocenění jsem pořád v šoku a nechápu to, protože celosvětová konkurence je obří. Netrpím falešnou skromností, ale stále mám v sobě pokoru a každou cenu beru jako zázrak. A snažím se s tím úspěchem „smířit“.
Musíte si zvyknout na to, že mrtvé tělo nevypadá hezky a zapáchá, ale pro mne je to už léta součástí zaznamenávání války.
Dočtěte tento exkluzivní článek s předplatným iDNES Premium
