Myslíte, že se dají závidět křivé zuby nebo trest odnětí svobody na pět let? Samozřejmě! Špatný chrup může závidět ten, kdo žádné zuby nemá, pět let natvrdo zase ten, kdo vyfasoval deset roků, ale možná také jen pět let a dva měsíce.
Tančit, meditovat, kráčet lesem. Naučte se úspěšně zbavit negativních emocí |
Závidět se dá dokonce i smrt. Takový pocit se může usídlit v hlavě někoho, kdo třeba dlouze a bolestivě odchází na nějakou nemoc a dozví se o známém, který padl na ulici stižen infarktem. Lidé, kteří se po válce vrátili z koncentračních táborů, se přiznávali k tomu, že někdy záviděli těm, kdo „odešli komínem“, zavražděni v plynových komorách. Když ubozí vězni a vězenkyně stáli celé hodiny venku na seřadišti v horku nebo mraze, polonazí, nemocní, vysílení, hladoví, byla pro ně představa rychlé smrti snesitelnější.
Závist se mnohdy rodí i ze zoufalství, neznalosti, pocitu nedostatečnosti, kvůli neocenění ze strany druhých a podobně. Může ji vyvolat úplně cokoli. Podléhají jí stejně muži jako ženy, mladí i staří, jen se v průběhu života mění to, co je podle nás hodno závisti.
Ten pocit ale ovládá i děti: nejdřív lze závidět sourozenci maminčinu nebo otcovu pozornost, poté spolužákovi lepší známky či kamarádovi hračku…
Neexistuje dobrá a špatná závist
Někteří lidé se domnívají, že lze rozlišit dva druhy závisti. Ta zavrženíhodná se týká peněz, aut, domů, slávy, kariéry a podobných „přízemních“ věcí. Omluvitelnou závist spojují se zdravím, dětmi či láskou. Je podle nich normální, že žena toužící po dítěti závidí několikanásobné matce, osamělý člověk tomu, kdo má rodinu, a nemocný zdravému.
Jenže toto dělení je scestné, každá závist je totiž špatná, každá rozvrací, jak říkal zakladatel psychoanalýzy Sigmund Freud. Závist z nás dělá ještě větší nešťastníky, zatemní mozek, zakalí úsudek. Navíc jde ruku v ruce se žárlivostí, ba dokonce s nenávistí.
Toho, komu z duše závidíte, přece nemůžete mít rádi. Dobře to bývá patrné například na některých osamělých lidech, o nichž už byla řeč. To, že závidí jiným, že někoho mají, v nich může budit averzi vůči všem, kdo nejsou sami, a vhánět je do ještě větší samoty a zatrpklosti.
TEST: Jdete na trh s emocemi, nebo je máte vždy pod kontrolou? |
Lidová moudra praví, že závistí se bledne nebo se kvůli ní dá i zezelenat. To je pravda. Tato negativní emoce ovlivňuje nejen naše duše, ale také těla. Co dělá člověk, který závidí? Užírá se, trápí, zanáší se zlými myšlenkami, tím si narušuje klidný spánek, „hází se“ do deprese, vyplavuje víc stresových hormonů, ničí si zažívání nebo srdce a závist je na něm i vidět, je zamračenější, má stažené mimické svaly v obličeji, dělají se mu vrásky.
Do jiných lidí nevidíme
Závist je velice falešná hráčka. Je schopná nám nakukat, že někdo je na tom daleko lépe než my, často dokonce naprosto nezaslouženě. Ale je tomu skutečně tak? Co když si člověk, kterému něco závidíte, naopak myslí, že vy si žijete mnohem líp?
Vy mu závidíte šéfovu přízeň, on vám klid, protože vás si vedoucí vůbec nevšímá, neobrací se na vás s kdejakou hloupostí, nemusíte s ním chodit na obědy, nebo se s jeho rodinou dokonce nudit na dovolené. Všechno záleží na úhlu pohledu.
Navíc druhým lidem nevidíme do hlav a často ani do domácností. Co se někomu může jevit jako ideální manželství (a je tedy hodno závisti), může být za zdí bytu malý očistec.
Záviděníhodný syn, který pravidelně navštěvuje stárnoucí maminku, k ní může jezdit hlavně kvůli penězům. Báječný talent, přinášející svému majiteli úspěch, ho může časem velmi vyčerpávat. O tom někdy mluví celebrity – daly by cokoli za pár dnů klidu neznámého člověka.
Zájem o velmi krásnou dívku ze strany mužů dotyčnou sice zpočátku těší, časem ovšem zjišťuje, že vlastně neví, jestli může nápadníkům věřit. Nechtějí ji jen jako okrasu? Mají ji opravdu rádi? A tak zatímco se potýká se závistí žen, které jí nemohou přijít na jméno, občas jim sama závidí. Ony totiž mají, co se týče svého partnera, jasněji – má je rád takové, jaké jsou.
Jak se poprat se závistí?✓ Nesrovnávejte se pokud možno s druhými. Ctěte to, co je na vás v dobrém slova smyslu originální (a že se toho určitě najde dost). Nenabádejte ke srovnávání ani nikoho dalšího, třeba děti. Věty typu: „A měl ještě někdo čtyřku?“ můžou být odrazovým můstkem k mindráku i závisti. ✓ Jestli vás na sobě něco štve, něco byste rádi změnili, pracujte na tom. Neplýtvejte energií na závist, ale na změnu. Mějte ale na paměti i to, že ne na všechny změny je ideální čas tehdy, kdy si je vy přejete. Kdyby se vždycky vyplnilo vše, co chceme, mohl by to být někdy také náš konec. ✓ Nezaměřujte se na to, jak si stojí ostatní, ale jak jste na tom vy. Nehleďte jen na to, co od života chcete (a možná nemáte), ale i na to, co jste už dostali a denně získáváte. Udělat si každý večer takové malé cvičení, v čem byl právě odcházející den dobrý a přínosný, přispívá k duševní pohodě. ✓ Pokud vás zasáhne závist, zkuste o ní přemýšlet. Je vážně těm lidem co závidět? Nejste na tom v něčem lépe než oni? Jde-li to, popovídejte si s nimi – ne o tom, že jim závidíte, ale o životě jako takovém, třeba zjistíte zajímavé věci. Už prvním velkým krokem k úspěchu je to, že si vůbec závist dokážete přiznat. |
