Znali a vyhledávali je už lidé ve starověku, třeba v Egyptě je vyráběli na míru z papyru a kousků kůže, Číňané zase z rýžové slámy. Po světě v nich kráčeli také staří Řekové a Římané a možná i oni by potvrdili to, co o žabkách říkáme dnes my – nejsou dělané na dlouhé pochody, ale rychle se nazouvají a noha v nich může dýchat.
A to přitom jejich provedení vypadalo trochu jinak, minimálně třeba v Římě bylo zvykem, že pásek neodděloval palec a ukazováček, ale vedl prostředkem nohy. Dovedete si představit, jak se v nich chodilo?
To už byl zajisté přirozenější indický model s očkem na palci místo oddělujícího pásku. No, ať to bylo jakkoliv, žabky mají už hodně vrásek a dost pamatují. Neubírá jim to však na šarmu, byť stále nejsou v kategorii „společenská obuv“ zcela žádané. A také ortopedové je nevidí rádi.
Ploché botky bez klenutí zkrátka nejsou úplně dobré pro nohu, ale třeba k cestě na pláž jsou prakticky nutností. Obecně se říká, že hodina v žabkách nikomu neublíží, vyzkoušíte mu nějaký zajímavý model i vy?
