Nacházíme se ve vašem krásném ateliéru a náš rozhovor podkresluje hudba, kterou jste pustila. Posloucháte ji i při práci, nebo jste typ umělce, který potřebuje absolutní ticho?
Hudba mi vůbec nevadí, mám ji ráda. Nemohla bych ale pracovat, kdyby byl někdo ve vedlejší místnosti. Na to nejsem zvyklá. Také se mi těžko tvoří, když má za mnou někdo přijít. Asi bývám lehce nervózní a už se tolik nesoustředím. Na práci potřebuji klid. Na druhou stranu mohu malovat a klidně s někým telefonovat, mít mobil u ucha. Můj ateliér je ale jediné místo, kde jsem klidná.
Úplně chápu graffiti. Ale podle mě patří ven. Že je zakázané, mu propůjčuje to pravé kouzlo. Jakmile se ale přeneslo do galerií, stalo se pro mě mrtvým médiem.
