Když Veronika vypráví, jaké byla hodné dítě, a že v sedmi letech získala v soutěži Miss lentilka titul Miss Sympatie, člověk si představí spíš malou princezničku v šatičkách, než holku, která se už na pískovišti pere o svůj kyblíček. A pravda je někde uprostřed. Veronika nebyla úzkostná dívenka, ani se neprala.
Veronika Zajícová (19)bojovnice ve smíšených bojových uměních (MMA)
|
Byla jen zkrátka pořád v pohybu a ve škole pak vyhrávala různé sportovní soutěže. Jestli si prý rodiče něco přáli, tak aby jejich děti nikdy závodně nesportovaly. „Neviděli ve sportu žádný smysl,“ vysvětluje Veronika.
„Máma je po dětské mozkové obrně prakticky na vozíku a s tátou pomáhají hendikepovaným lidem hledat bydlení a práci,“ říká a dodává, že ji napřed táta přihlásil na aikido jen proto, aby se dokázala ubránit, kdyby to někdy v životě bylo zapotřebí. „Netušili, že bojovým sportům nakonec já i mladší bratr podřídíme své životy. Nezbylo jim, než aby sport vzali na milost.“
Aikido však Veroniku moc nebavilo. „Moc se tam klaní a učí se japonsky, je málo akční,“ zdálo se jí už tehdy, a tak ji táta přihlásil na box. „Impulzem k tomu, abych se vrhla na bojové sporty byl i zážitek z prvního stupně, kdy mě starší spolužák praštil pěstí do obličeje. Chtěla jsem mu vrátit to, co mi půjčil,“ směje se Veronika, které nakonec ani zaměření jen na box nevyhovovalo a vybrala si disciplínu smíšených bojových umění – MMA (Mixed martial arts).
V MMA mají soupeři vymezený čas, během kterého spolu bojují v postoji pomocí úderů rukou, kopů nohama, údery kolen, zápasí také na zemi, kde se snaží soupeře „uškrtit“, nebo „upáčit“ do okamžiku, než takzvaně „zaklepe“ o cokoliv a naznačí tak, že se vzdává.
„Líbí se mi, že jsme v kleci jen já, soupeř a rozhodčí, který nám do toho moc nemluví. MMA je složitější a tím i zábavnější než box, musím být pořád ve střehu, když vypnu, hned za to zaplatím.“
Na přechodu ji srazilo auto
V listopadu 2021 se Veronika vracela v Ostravě z tréninku a na přechodu ji v plné rychlosti srazilo auto. Měla proraženou lebku, krvácení do mozku, poraněnou páteř a ošklivou zlomeninu nohy… a štěstí, že přežila.
„Vzpomínám si na detailní útržky z té nehody, ale ty mám dodnes před očima. Napřed blížící se světla, a pak jsem se probrala na silnici a nemohla jsem se ani pohnout. Nějaký člověk, asi ten řidič, se mě ptal, jestli jsem v pohodě,“ loví Veronika obrazy z paměti.
„Pak jsem se probrala až v nemocnici, když mi chtěli rozstříhat nové džíny. Na oblečení jsem hodně háklivá, tak jsem se s nimi dohadovala, že to nechci. Při příštím probuzení, asi už po operacích, jsem chtěla domů s tím, že musím na trénink. Měla jsem před mistrovstvím světa, trénovala jsem denně a neuměla si představit, že bych na trénink nešla.“
Po amputaci nohy se už se mnou loučili, vzpomíná mistryně světa v pole dance |
Žádné ze zranění nebylo naštěstí fatální. Odlomená část obratle naštěstí spojena s míchou, prasklá lebka srostla a Veronika ještě s fixačním límcem na krku a berlemi mohla po měsíci domů. Nejhůře – trvalými následky – nehodu odnesla noha. Po komplikované tříštivé zlomenině, kterou Veronice v ostravské nemocnici lékaři ihned operovali, se však rána nezklidnila a nehojila, naopak noha otékala, až ji museli lékaři od kolene až ke kotníku znovu rozříznout, aby nervy neodumřely úplně.
„Lékaři říkali, že se noha jakoby uvaří. Tím, jak otéká a zvyšuje se tam teplota, tak ta teplota a tlak na nervy jsou fatální. Nervy odumírají a později i celá noha. Takže jsem musela ležet týden s rozříznutou nohou. Bylo to jako v nějakém hororu. Z nohy tekla krev a já nevím co všechno a oni ji nemohli zašít. koukala jsem se na rozšklebenou ránu širokou asi pět centimetrů a dlouhou od kolene až ke kotníku. Strašně to bolelo,“ líčí Veronika.
Nejhůře – trvalými následky – nehodu odnesla noha.
Noha, z níž Veronice teprve nedávno lékaři vyndali podpůrné železo a šrouby, zůstala částečně necitlivá. „Teď už se to snad doléčí a bude to lepší. I když asi nikdy už nebudu mít nohu úplně v pořádku. Ale i s tím se dá bojovat a zápasit,“ těší se Veronika na září, kdy už má domluvený další zápas, na který se bude o prázdninách připravovat.
Že by se měla zápasení vzdát? Něco takového si Veronika vůbec nepřipustila. Začala cvičit už v nemocnici a v posilovně pak i s límcem a berlemi. „Byla jsem tam rarita, ale já věděla, že budu pokračovat. Chtěla jsem jít dopředu, trénovat a vyhrávat. Nejvíc mě podporoval táta a kamarádi i fanoušci na Instagramu.“
Jsem zpátky, vzkazuje mistryně Evropy
MMA podřídila Veronika celý svůj život. Přiznává, že oč houževnatější a cílevědomější je ve sportu, o to méně ji zajímá škola. Střední průmyslovou školu cestovního ruchu musela vyměnit za lehčí průmyslovku automobilní, obor autotronik, kde má individuální plán a která ji docela baví. „Studijní typ fakt nejsem, ale chci mít maturitu. Většinou trénuji ráno a ještě jednou nebo dvakrát odpoledne. Večer jsem ráda, že lehnu a spím.“
Po deseti měsících od úrazu zvítězila vloni Veronika na mistrovství Evropy v MMA v disciplíně striking. „To je disciplína v postoji. Svou soupeřku, se kterou jsem bojovala o zlato, jsem ‚uškrtila‘, když jsem se jí přesunula za záda. Byl to pro mě velký okamžik. Hlavně jsem cítila, že jsem zvítězila nad osudem. Dokázala jsem sobě i všem ostatním, že jsem po úrazu zpátky a že se mnou musejí počítat. Nebýt úrazu, tolik by to pro mě asi neznamenalo, ale takhle bylo obrovský úspěch. Byla jsem šťastná!“
Ženu dřív šikanovali, dnes se chlubí nejkulatějším pozadím v MMA |
Na jaře začala profesionálně trénovat pod vedením trenéra z irského klubu SBG Ireland HQ, který si pochvaluje jako vstupenku do soutěží, jako je Bellator nebo UFC a hlavně tam má také spoustu výborných trenérů a rovnocenných soupeřek. V roli profesionálky je však na sebe zatím naštvaná.
„První zápas jsem sice vyhrála, ale nebyla jsem se svým výkonem spokojená. A na druhý jsem byla sice skvěle připravená, ale podcenila jsem útok, byla jsem moc opatrná, a tak jsem prohrála. Proto se hlásím do různých soutěží a mistrovství republiky, abych se oťukala a získala zkušenosti,“ připouští Veronika, která za svou přednost považuje dobrou fyzičku, pružnost a sílu, ale ví, že pracovat musí na technikách i na tom, jak si před zápasem vyčistit hlavu.
Semifinalistka Miss je single
Letos v květnu se Veronika přihlásila do soutěže Miss Česká republika a postoupila do semifinále, které se bude konat o prázdninách. Prý ji kamarádi i fanoušci ponoukali, ať to zkusí, a protože se pohybuje spíš v klučičím prostředí, rozhodla se nakouknout zase víc do holčičího světa.
„Na posledním klání mi několik lidí pochválilo zadek,“ usmívá se. Po čase se tak ocitla mezi samýma holkama, kde se řeší holčičí starosti, jako nehty, šminky, vlasy, boty a oblečení....
Na soutěž o korunku Královny krásy se připravuje stejně poctivě, jako do klece, ráda by porotě předvedla i něco ze svých bojových dovedností. „Vzhledem snad mezi missky zapadnu a věřím, že soutěž není jen o tvářích, ale i o tom, čím jsou holky zajímavé a úspěšné… a já už něco dokázala, i když jsem pořád na začátku.“
Na zábavu a soukromý život Veronice moc času mezi trénováním nezbývá. „Nemohu trénovat míň, protože bych víc trpěla v kleci, nemůžu vzdát Miss, ani méně žít na sociálních sítích, protože bych neměla peníze na trénování,“ vysvětluje. „I tak se snažím fungovat jako ostatní kamarádi. Přítele zatím nemám, i když sem tam se něco rýsuje, ale zatím nic napořád. Snad se mi časem podaří najít někoho, kdo se bude schopen sžít s tím, jak funguju, a bude mě respektovat.“
