Věčný optimismus ubíjí. Vypořádejte se s toxickou pozitivitou

Kladný přístup k životu dozajista pomáhá. Člověk tak zvládne víc věcí, nepropadá úzkostem a není tolik pronásledovaný vším, co se děje, protože si to prostě nepřipouští. Ale nic se nesmí přehánět. Když se přirozený optimismus přehoupne do něčeho, čemu profesionálové říkají toxická pozitivita, nastává problém, který zamotá hlavu vám i všem, s kým se potkáváte. A to nikdo nechce.

Problém je, že dnešní svět od vás neustálý úsměv na tváři vyžaduje. „Je to takový americký styl. Ať prší nebo padají trakaře, i když vám umře pes a tetě objeví nevyléčitelnou nemoc, musíte se usmívat. Jenže to škodí psychickému a následně i fyzickému zdraví,“ varuje psycholožka Jamie Long.

Ta mluví o toxické pozitivitě jako o nepřiměřeném a ničemu neprospěšném zobecnění pojmu štěstí na cosi, co vyústí v zaslepeně dokonalý náhled na život, který nemá s realitou nic společného.

„Ať se děje, co se děje, musíte se usmívat a šířit bezva náladu. A to je někdy na zabití,“ usmívá se odbornice. Protože když se někdo motá v osobní tragédii, věta „musíš to brát s nadhledem“ může být i spouštěčem k vraždě.

Potlačování pocitů způsobuje stres

Oprosťme se ale od toho, jak tento přístup ničí vaše okolí a soustřeďme se na vás. „Každý člověk v sobě absorbuje to, co prožívá. A bere si z toho ponaučení,“ vypráví psycholožka Rachel Goldman a pokračuje: „Když si dovolí vnímat jenom to pozitivní, a naopak potlačí všechny negativní pocity, neznamená to, že je nemá. Jenom je zašlape někam do hloubi své duše. A to je nebezpečné.“

Protože pravda je taková, že ony tam pořád jsou. Nabobtnávají a bublají a nemají, kudy se dostat ven. „To vede k úzkostem, stresu, a dokonce i k migrénám,“ varuje odbornice. Není to ale jediný problém, který věčně pozitivní pohled na svět přináší.

Žárlivost a vztek musí nějak ven

Lidi, kteří se snaží takto působit na ostatní, sami sebe peskují za to, když se náhodou úplně šťastně necítí. „Nedávají to najevo, ale i oni cítí někdy strach, vztek, žárlivost nebo jenom otrávenost z dlouhého dne. V tu chvíli se za sebe začnou stydět. A jak známo, stud je ničivá emoce, která vede k velkým problémům.“

Tím prvním je potlačování sebe sama, což může znamenat následný úbytek sebevědomí a důvěry ve své schopnosti. „Tím pádem se začnete ztrácet a nevyznáte se sami v sobě. Čím víc se budete stydět za to, co cítíte, tím víc se budete snažit podbízet ostatním, aby to neviděli a milovali vás. Jenže toho nedocílíte, což vás bude víc a víc ubíjet,“ varuje Jamie Long.

Příznaky problémů skrývání nebo maskování vlastních pocitů snaha se usmívat za každou cenu a v každé situaci pocit viny za to, když není člověk ve svém nitru stoprocentně šťastný zlehčování pocitů druhých lidí jen proto, že nejsou zcela pozitivní snaha dirigovat každého k jeho domnělému štěstí místo toho, abyste ho vyslechli zesměšňování ostatních, když se cítí špatně odmítání věcí, co vás rozhazují jenom proto, že nejsou dokonalé

Pak jsou tu také zmíněné potlačované emoce – tedy ty, které zcela nesplňují normy vašeho štěstí. Čím déle je v sobě dusíte, tím víc stresu váš organismus zažívá.

Na přelomu století udělali američtí vědci jednu zajímavou studii. Rozdělili několik dobrovolníků na dvě skupiny a pustili jim ten samý film. Zatímco první partě dovolili u něj prožívat emoce, druhé nakázali je potlačovat a nedávat nic najevo.

I pozitivní přetvářka je negativní věc

„Hned po skončení filmu bylo jasné, že první skupina je naprosto v pohodě a nadšená z nabídnutého zážitku, zato v druhé roste frustrace a úzkost,“ píše se v následném dokumentu s tím, že tady se jednalo jenom o dvě hodiny dlouhou záležitost. Jak se asi musí člověk cítit, když to dělá několik let?

Když takto zavíráte oči před vlastními prožitky, odmítáte pravdu a nevidíte svět takový, jaký je, i když tušíte, že se někde schovává. „Věčná přetvářka vám přejde do krve, a to dělá následné problémy se sebeurčením. Člověk začne dělat jenom to, co si myslí, že se od něj čeká a nevěnuje se věcem, které z něj činí ojedinělou osobnost,“ varuje expertka.

Tím pádem se ale ve svém nitru nemůže cítit šťastný, protože každý potřebuje žít podle svého a najít si svou cestu. „Jeho nejistotu navíc často vycítí manipulativní jedinci a dokážou toho využít ke svému prospěchu, což celý stav věci ještě zhoršuje,“ přikládá další polínko do ohně Jamie Long.

Všechno zmíněné vede navíc ještě k dalšímu problému, sociální izolaci. Nikdo se nechce bavit s někým, komu se nemůže pořádně vyplakat na rameni nebo si postěžovat, protože on všechno obrátí do ubíjející pozitivity. Proto se tak nechovejte. Snažte se lidi víc poslouchat a nabídněte jim své porozumění, nikoli neustálé fráze plné štěstí.

„Dovolte sami sobě říct si, že je v pohodě nebýt vždycky v pohodě,“ nabádá odbornice s tím, že je fajn cítit i víc pocitů najednou. „Uvědomte si, že být šťastný znamená někdy i smutek z nějaké drobnosti nebo obavu z jiné. Když dostanete novou nabídku práce, můžete se na ni těšit, ale ve stejnou dobu se děsit toho, jak zapadnete do nového kolektivu,“ přibližuje to doktorka.

Proto je vhodné se naučit pracovat i s negativními emocemi, ale neodmítat je. Protože právě z nich se člověk nejvíc učí, a díky nim se může v životě někam posunout – a to i do míst, které jsou naopak velmi pozitivní. Pohodově a netoxicky.

Zase ty sociální sítě Toxická pozitivita, která hodně ubližuje, je dneska k vidění na každém rohu. Stačí si zapnout internet a podívat se na jakoukoli ze sociálních sítí. Všichni se na nich prezentují jako dokonalé bytosti, které všechno a všechny milují a jinak to ani nemůže být. První v řadě jsou v tomto stylu celebrity. „Každá ukazuje skvělý život, jaký má. Pod dojmem desítek filtrů nabízí svoje dokonalé já, které ale nemá s realitou nic společného. A ač to jiné lidi může uvádět do rozpaků nebo i deprese, že oni takhle nežijí, nejvíc tím trpí sám ten, kdo se takto prezentuje,“ varuje psycholožka Rachel Goldman s tím, že právě on totiž ví, jak strašně moc sobě i ostatním lže. Zastavit to je ovšem těžké. Protože sociální sítě jsou postavené na této přetvářce a lži. Nikdo se nebude koukat na příběhy těch, kteří jsou obyčejní. A tak pokud neumíte tuto věc zcela odstřihnout a žít prostě jenom v reálném světě, zkuste být aspoň trochu soudní. Dokonalé světy zpochybněte, filtrům se spíše zasmějte, než abyste se jimi nechali zničit. A buďte aspoň v těchto chvílích zdravě negativní. Protože jinak se na takové věci stejně reagovat nedá.