Polyamorie je stále častějším způsobem vztahového soužití mezi mileniály a generací Z. Jde o uspořádání, v němž dotyční nefungují v uzavřeném páru, ale kde se dva lidé dohodnou na soužití a zároveň si odsouhlasí partnery, se kterými se bude jeden či druhý z dvojice stýkat. I ostatní partneři vědí, že jsou v polyamorickém vztahu.
Jak vysvětluje psycholožka a psychoterapeutka Iva Rolederová, jde především o otevřenost, nikdo nic netají: „Polyamorie je pro někoho typ vztahového uspořádání nebo vztahové orientace, pro jiného životní styl či osobní filozofie. Obecně ale jde o typ konsenzuálně nemonogamního vztahu, vyznačujícího se vysokou sexuální a romantickou otevřeností, s různou mírou hierarchie mezi jednotlivými vztahy. Jednoduše to znamená mít víc partnerů, kdy o tom všichni vzájemně vědí a souhlasí s tím.“
Polyamorie může být náročná a nebezpečná, ostatně jako všechny blízké mezilidské vazby. Záleží, jak si vztahy v rámci polyamorie nastavíme.
