„Byl jsem takový špekatý a obrýlený Vilík z Včelky Máji. Nejvíc jsem se sice kulatil až kolem třicítky, ale na špeky jsem si zadělal bohémským způsobem života už na vysoké škole. To víte, večírky, alkohol, jedl jsem hlavně večer nebo v noci. Nic zdravého, ale na druhou stranu – zase mám dneska na co vzpomínat. Jenže v těch třiceti to vypadalo, že za dalších třicet let budu mít metráky dva. A kdo by se s tím tahal, že jo! Tak jsem se pořádně zamyslel a rozhodl se, že zhubnu,“ ohlíží se zpět Karel Voříšek, kterému hodně pomohla jeho sestra a švagr.
Přesvědčil jsem svoje tělo, že mu udělá moc dobře, když bude štíhlejší.
