Trápily mě myomy a endometrióza. Otěhotněla jsem až díky umělému oplodnění

Nikdo neuvažoval o operaci. Bylo to v době, kdy jsem hodně cestovala, při studiu psychologie jsem odjela na stáž do Španělska. Nasazená léčba nezabrala a můj zdravotní stav se v cizině zhoršil natolik, že jsem tam musela podstoupit operaci.

Můj boj s nemocí Článek je součástí cyklu Můj boj s nemocí. Seriál píšete vy, naši čtenáři. Chtěli bychom pravidelně přinášet vaše příběhy o tom, jak se vyrovnáváte, nebo jste se vyrovnávali s různými onemocněními u vás či vašich blízkých. Své příběhy posílejte na adresu zdravi@idnes.cz. Nejzajímavější zveřejníme a odměníme částkou 500 korun. Myslíme si, že vaše příběhy mohou pomoci lidem v podobné situaci.

Všechno naštěstí dobře dopadlo. Když jsem se vrátila do Česka, seznámila jsem se se svým současným partnerem. Už tehdy jsme se bavili o tom, že by bylo fajn mít spolu miminko. Brzy mi ale v děloze vyrostl další myom. Na gynekologicko–porodnickém oddělení ve Vyškově mi lékaři navrhli myom odstranit. Při operaci přišli na to, že mám další gynekologické onemocnění – endometriózu.

Lékaři mi doporučili rychle otěhotnět

Po zákroku mi řekli, že by bylo ideální, kdybych se pokusila otěhotnět co nejdříve, protože kromě samotné endometriózy mi při operaci v děloze zablokovali cévy, které zásobují myomy – aby alespoň nějakou dobu dál nerostly.

Lékaři mě upozornili, že zákrok nevydrží napořád a že se myomy mohou asi po roce objevit znovu – proto nemám těhotenství odkládat. A aby toho nebylo málo, můj stav vzápětí zkomplikoval zlatý stafylokok, kvůli kterému jsem dostala zánět břicha a musela znovu na sál.

Myomy mohou zhoršovat sex a způsobovat neplodnost

Když jsem se probudila, cítila jsem se fyzicky i psychicky špatně. Infekce mi navíc poškodila funkci vejcovodů, takže plány na rychlé otěhotnění vzaly zasvé. Za zotavením jsem odjela do lázní, kde se mi konečně ulevilo.

Pomohlo až umělé oplodnění

Po návratu domů jsme se s partnerem snažili o miminko přirozenou cestou, ale skončilo to mimoděložním těhotenstvím. Rozhodli jsme se proto navštívit Reprofit – kliniku asistované reprodukce. Paní doktorka s námi všechno probrala a důkladně mě vyšetřila. Zjistila to, co jsem už tušila – že moje situace není pro přirozené otěhotnění optimální.

Nechtěli jsme nic odkládat, a když nám nabídli umělé oplodnění, nebylo co řešit. Všechno šlo rychle. Odebrali mi vajíčka, z nichž se po oplodnění vyvinula dvě embrya. Hned to první se pak po zavedení do dělohy uchytilo a já otěhotněla.

Paní doktorka se o mě moc pěkně starala, každých 14 dní mi dělala ultrazvuk a byla pečlivá a vstřícná. Ve 38. týdnu jsem porodila plánovaným císařským řezem. Když se nám narodil Ondrášek, měli jsme s partnerem velikou radost.

Teď už je mu devět měsíců a oba si ho moc užíváme. Kojím, nemám menstruaci, takže se mi myomy nezvětšují. Věřím, že se na nějakou dobu vyhnu dalším operacím. Chceme se brzy pokusit o další dítě pomocí umělého oplodnění, aby měl Ondra sourozence. Snad nám to vyjde i s druhým embryem, které jsme si nechali zmrazit.

Děložní myomy Jde o nezhoubné nádory, které vyrůstají z hladké svaloviny. U žen se objevují ve středním věku. Mladší ženy tyto nádory trápí méně, do 40 let se s nimi potýká asi deset až dvacet procent z nich. Útvary, které se nacházejí mimo děložní dutinu, šanci na početí neovlivňují. Pokud jsou ale myomy uvnitř dělohy, jde už o „mechanickou“ překážku k tomu, aby se těhotenství rozvinulo normálně a bezpečně.