Nenahraditelné jsou testy zvláště v odhalení nemoci, která sice trápí spoustu Čechů, ale umně se skrývá. Jde o tzv. bakteriální přerůstání, kdy se bakterie přestěhují z tlustého střeva do tenkého, kde být nemají, a začnou v něm dělat neplechu.
Jak dlouho využívá medicína k posouzení zdraví pacienta jeho dech?
Klinický význam analýzy vydechovaného vzduchu je znám již od doby Hippokrata (přelom 5. a 4.stol. př.n. l., pozn. red.). Tehdy už například věděli, že sladká vůně acetonu je známkou cukrovky, zápach rybiny může souviset s onemocněním jater, zápach podobný moči souvisí se selháním ledvin a hnilobný zápach zase může znamenat infekci v dutině ústní. Takže už starověcí lékaři věděli, že konkrétní zápach dechu pacienta je spojen s některými onemocněními, ale nebyla možnost ho nějak kvantifikovat a identifikovat chemické látky.
Dnes už samozřejmě existují specializované analyzátory, které dokážou v dechu rozpoznat více než tisíc těkavých látek. Existuje dokonce předpoklad, že v budoucnu by citlivé přístroje na analýzu těchto látek v dechu skutečně mohly sloužit k diagnostice některých nemocí. Využití čipů a umělé inteligence by jednou mohly umožnit identifikovat jedinečný „dýchací otisk“ pro 17 různých onemocnění, například rakoviny plic, tlustého střeva, vaječníku, močového měchýře a prostaty, ale i Parkinsonovy nemoci nebo roztroušené sklerózy a dalších. Metoda je však zatím v plenkách, používá se jen ve výzkumu.
Kdo byl v době středověku k mléku intolerantní, nepřežil v těchto zemích kruté zimy, zahynul v dětském nebo dospívajícím věku a nikdy se nerozmnožil.
