Terapie pomocí. Otevřete své srdce, dobré skutky léčí bolavou duši

Ochota darovat jiným je základním pilířem mnoha náboženství. Ježíš měl své Zlaté pravidlo. Buddha řekl, že aby si člověk zajistil svou vlastní cestu, musí osvítit cestu jiným. Aristoteles považoval dobročinnost za „mravně krásnou“. Člověk provozující dobročinné aktivity má radost z toho, že pomáhá druhým k lepšímu životu. Na to, že darovat je mnohem blaženější než dostávat, upozorňují i kněží na křesťanských mších v kostelích. A křesťanství jako takové je na dobročinnosti přímo postavené.

O ochotě pomáhat

Snaha a odhodlání pomáhat je vlastní lidem na celém světě. Poté, co hurikán Harvey zaplavil americký Houston a požáry spalovaly Severní Karolinu, byly města i charity zavaleny dary a dobrovolníky. Třicetiletá Kristýna hned druhý den po evakuaci ze svého domku začala pátrat, jak by ona sama mohla být prospěšná. Měla pocit, že něco musí udělat. To samé cítili i lidé po ničivých povodních a řádění tornáda na Moravě.

Pomáhat musíte chtít Pomoc druhým vás musí těšit, musí být v souladu s vaší osobností a hodnotami. Nepomáhejte z důvodu, že se tak chovají všichni, že se to zkrátka má. Vaše pomoc také může mít jinou podobu, a přesto bude druhým užitečná.

„Když jsem viděla tu hrůzu, okamžitě jsem na účet dobročinné organizace poslala dva tisíce korun,“ řekla na kameru pětatřicetiletá Martina. „Mám takový pocit, že to je moje povinnost. Nehledě na to, že nikdy nevím, jestli pomoc někdy nebudu potřebovat já.“ Martina se svou snahou pomáhat rozhodně není sama. Když před časem vypukla válka na Ukrajině, spousta lidí automaticky otevírala své domovy ukrajinským maminkám s dětmi utíkajícím před šílenou Putinovou agresí.

Povodně, tornádo, pandemie i válka zkrátka ukázaly, že umíme být velmi solidární. V dramatických situacích pomáhá spousta lidí. Vezměte si, že hned v prvních dvou týdnech po zahájení ruské invaze na Ukrajinu lidé darovali přes padesát milionů korun na nákup humanitárních potřeb. Když se zkrátka stane nějaká katastrofa, jako by se v nás probudilo naše lepší já. Většina se nerozmýšlí a poskytne finanční pomoc. Podle terapeutky Lucie Mucalové nás k takovému kroku vede silný příběh, který má tu moc vytrhnout nás z každodennosti.

„Žijeme ve velmi rychlé době, kdy horko těžko hledáme čas k zastavení se. A právě tyto silné události nás k tomu donutí. Vedou nás k zamyšlení následovanému konkrétními skutky.“

Darování má léčivou sílu

Nejznámějším dobrodincem byl zřejmě Ježíš Kristus. Na biblickém rčení „Miluj bližního svého“ je přímo postaveno křesťanské učení, jehož významným šiřitelem byl například Bernard Bolzano. Byl totiž přesvědčen, že konání dobročinnosti Bůh považuje za správné. Budeme-li provozovat dobročinné aktivity, odměna nás prý nemine. Má to ale háček, dostane se nám jí až po smrti.

Z jiného úhlu na akt obdarování nahlížejí současní psychologové. Podle terapeutky Lucie Mucalové je darování léčivou esencí. „Směrem ven, ale také směrem k sobě. Darováním se nám v těle začnou rozlévat pozitivní emoce, které jsou pro naše tělo i mysl blahodárné, ba přímo léčivé.“

Organizovaná dobročinnost má své kořeny už ve středověku. Tehdy samozřejmě byla spojována s církví. Existovaly nadace, jejichž úkolem bylo podporovat vzdělání a církev. Nadace humanitární byly zakládány za vlády Josefa II., spolky a asociace se začaly rozvíjet ve druhé polovině 19. století. Na jeho konci jich na našem území fungovalo více než deset tisíc... V současné době jich u nás působí statisíce.

Řeč je především o tzv. emociálním altruizmu, ve kterém hraje hlavní roli morální cítění a emoce. Právě na nich totiž záleží, zda na konto konkrétní nadace přispějeme. Pomoc lidem v tísni, nemocným a hladovějícím nám přináší úlevu až radost, pocit zadostiučinění. V knize Dárcovství a dobrovolnictví se píše: „Ustrnutí se nad neštěstím druhých, soucit s trpícími, uspokojení z radosti a štěstí jiných, milosrdenství nebo láska k bližnímu prozrazují emocionální kořeny dobročinnosti.“

Právě proto u nás nejsilnější touhu pomoci vyvolávají témata, která nás zkrátka „chytnou za srdce“. Hladovějící děti, trpící zvířata či strádající nemohoucí... „Tato silná témata jsou pro nás jistou ranou, vlastně vytržením z rychlosti, blahobytu, lhostejnosti a nevšímání si. Jsou pomyslným probuzením a zprávou, že některé věci dokážeme změnit. Najednou přehodnocujeme svůj žebříček hodnot, upozaďujeme ‚malichernosti‘ a své místo získává vzácná laskavost,“ pokračuje Lucie Mucalová.

Nadšení a ochota pomáhat ale samozřejmě nejsou věčné. Mají omezené trvání, postupně vyprchávají. Také ochota pomáhat ukrajinským uprchlíkům v poslední době očividně slábne. Ale proč tomu tak je? „Vnímám, že s odstupem času si lidé více všímají i potřebných lidí z řad českých občanů,“ vysvětluje Lucie Mucalová. Po „utišení“ silných emocí lidé najednou mají potřebu podporovat i ty „své“.

Další zase mohou pociťovat únavu, popřípadě dokonce vztek. Jejich pomoc nemusela být obdarovanému „dost dobrá“, „dost velká“, „dost lukrativní“, což samozřejmě může vést k rozhodnutí, že příště raději podpoří někoho, kdo pomoc opravdu chce nebo potřebuje... Důvody ztráty ochoty pomáhat ale bývají různé a nedají se zobecňovat.

Také je třeba si uvědomit, že lidé jsou v současné době dost vystrašení, pesimističtí, bojí se, zda zvládnou ekonomicky utáhnout svůj vlastní život. Více přemýšlejí o tom, zda na dobrý skutek vůbec mají kapacity. I v terapiích se mi lidé svěřují s tím, že se bojí budoucnosti a řeší, co si mohou dovolit, a co si musí odepřít,“ konstatuje námi oslovená odbornice

Staňte se dobrovolníkem

Spolu s dárcovstvím coby reakcí na přírodní a jiné katastrofy tu je také dobrovolnictví. Když je zkrátka potřeba, jsme ochotni přiložit ruku k dílu. „Pomoci v nouzi, darovat, dělat dobré skutky. Tyto činy mají mnoho podob a myslím si, že je velmi ‚zdravé‘ si zrekapitulovat, jaké mám právě já coby jedinec možnosti,“ pokračuje dále terapeutka Lucie Mucalová.

Vánoční sbírka pro Jakuba Posedmnácté pořádá vydavatelství Mafra spolu s Nadací Agrofert a Kontem Bariéry Vánoční sbírku. Pomozte tentokrát Jakubovi usnadnit život na invalidním vozíku. Celý příběh Jakuba najdete ZDE. Přispět můžete na potřebné pomůcky prostřednictvím transparentního účtu. Číslo účtu Konto Bariéry: 17111444/5500 Variabilní symbol sbírky: 2223 Platba QR kódem:

„A když je pro mě finanční rovina velmi křehká, nabízí se pomoc manuální. I lidé žijící ve finanční hojnosti smysluplněji vnímají, když mohou pomáhat manuálně. Svou pomoc vnímají jako nemateriální, ale lidsky podporující.“

Socioložka Cristina Carter ze Střediska pro vědu na kalifornské univerzitě v Berkeley zase kořeny dobrovolnictví vidí v původu člověka. „Jako lidé jsme se vyvinuli s potřebou přežívat ve skupině, nikoliv o samotě. Když se dáme dohromady, necítíme se v takové situaci tak osamělí,“ říká. „Když je ohroženo naše přežití, vracíme se ven a posilujeme svá spojení s lidmi kolem nás. Projevujeme šlechetnost, soucit a vděčnost. To jsou všechno emoce, které fungují tak, aby nás jednoho s druhým spojovaly.“

K dobrým skutkům nás však nemusí motivovat pouze přírodní katastrofy. Pomáhat můžeme všem, kdo naši pomoc potřebují. A tím zároveň prospívat svému zdraví, protože jak potvrzují vědecké výzkumy, dobré skutky přinášejí prospěch i těm, kteří je konají. Dobrovolnictví prospívá nejen těm, kteří z něj mají benefity, ale i těm, kteří takovou pomoc poskytují. Dobrovolná práce je spojována se zdraví prospěšnými faktory, jako jsou nižší krevní tlak a nižší úmrtnost.

Vliv pozitivních emocí a laskavosti na lidský mozek už od 90. let minulého století studuje neurolog a zakladatel Střediska zdravé mysli na Madisonské univerzitě ve Wisconsinu, doktor Richard Davidson. A k jakým do šel závěrům? Že mozek se během dobrých skutků chová jinak než při aktech hédonistických. „Když děláme něco sami pro sebe, naše pozitivní emoce jsou pomíjivější. Závisejí na okolnostech vnějších“, říká.

„Vykonáme-li něco šlechetného, pozitivní emoce, jaké pociťujeme, mohou trvat déle než určitá epizoda, kterou právě prožíváme.“

Prověřené vánoční sbírky

Vánoční sbírky pořádají velké charity, spolky i studenti. Všechny sledují jeden cíl – pomoci potřebným, ať již se jedná o děti v dětských domovech, lidi bez domova nebo zvířata v útulcích. V Praze se každoročně koná například tradiční kotlíková sbírka Armády spásy. Již od konce listopadu běží na Pražském hradě sbírka na pomoc SOS dětským vesničkám. Všeobecně známá je i Národní potravinová sbírka.

Trošku jinou formu, než je výběr peněz na ulici, má sbírka Strom splněných přání pořádaná sdružením Dejme dětem šanci, jejímž cílem je splnit vánoční přání dětem z dětských domovů. Děti prostřednictvím sdružení mohou napsat dopis Ježíškovi. Lidé jim pak dárky, o něž si napíšou, sami online zakoupí. Na obdobném principu je postavená také sbírka pořádaná Českým rozhlasem Ježíškova vnoučata. Jejím předmětem jsou zase dárky pro osamělé seniory. Další menší sbírky pořádají městské části či studenti.

Na krátkodobé i dlouhodobé projekty Češi každopádně darují přibližně 1,6 miliardy korun. Tato cifra prý v dlouhodobém horizontu zůstává stabilní. Mění se však přístup dárců, kteří čím dál více dávají přednost moderním technologiím a méně důvěřují projektům, které vybírají peníze přímo na ulici. Sbírky do kasiček totiž v posledních letech získaly špatnou pověst...

Nemáte peněz nazbyt, ale i přesto byste chtěli pomoci? Podpořit můžete i nejbližší zvířecí útulek – granulemi, konzervou, dekou či třeba padesátikorunou. Opravdu nemusíte darovat tisíce, leckdy stačí dar ve výši pár korun. Kdyby sto tisíc lidí darovalo jednu korunu, dá to sto tisíc korun.

Jak to vidí terapeutka Lucie Mucalová Proč bychom měli darovat? Na tuto otázku si každý z nás musí odpovědět sám za sebe. Proč chci právě já darovat? Komu a co? Dělám to ze své podstaty, protože skutečně chci, nebo jen proto, že se to má? Nebo, že to je dokonce móda. S jakými dary či pomocí jsem v souladu? Jaká forma je mi proti srsti? Z čeho naopak mám příjemný pocit a co mě opravdu naplňuje? Buďte věrní svým hodnotám. Nedělejte věci proto, že je dělají ostatní, ale protože skutečně chcete. Ne jako nutnost, nýbrž ze srdce a vnitřního nastavení. Existuje pojem jako terapie dobrými skutky? Každý dobrým skutkům říká jinak. Má svůj termín, který mu vystihuje podstatu toho, co a proč dělá. U některých lidí jsou dobré skutky pravidelnou součástí života. Někteří moji klienti tomu říkají psychohygiena. Jednou za měsíc udělají něco „dobrého“ směrem ke druhým. Je to pro ně jakási vlastní forma terapie. Když někoho obdarujeme, co se s námi děje? Z psychologického hlediska si zařizujeme v těle průchod pozitivních emocí, jež na nás mají léčivý vliv. Jsou „živou vodou“ pro mysl a tělo, přinášejí klid a potěšení, že jsme mohli být prospěšní. Mnoho lidí vám řekne, že pomoc někomu je pro ně radostnější, než když si dopřejí něco pro sebe, má to pro ně větší hloubku a sílu. Komu a co darovat? Neexistuje jednotný manuál. Dary mají bohatou barevnou škálu, nemají jednotné pravidlo. Mohou být odrazem vašich hodnot, kreativity, zručnosti, šikovnosti. Darovat peníze můžete i ve spojení s vaším koníčkem (běh pro dobrou věc nebo návštěva divadla, koncertu, kdy výtěžek putuje na pomoc potřebným). Hlavně pamatujte, že dary a dobré skutky mají blahodárný vliv pouze tehdy, pokud jsou opravdové a nenucené. Zkrátka darované od srdce. Najděte si proto takovou formu a cestu, s níž vnitřně souzníte. Jedině v tomto případě budou mít krásný a hluboký smysl. Obohatí obdarovaného i vás.