V hlavní roli pohrdání
Jedním z častých pocitů, které týrané dítě zažívá, je pohrdání. Tato zahanbující emoce patří k nejsilnějším a je schopna výrazně a hluboce formovat jeho myšlení, smýšlení o sobě a celý další život. Kdo byl trvale zahanbován, bylo jím pohrdáno v dětství, brání se obyčejně dvěma základními způsoby:
- Postupnou izolací a sníženým sebevědomím – „jsem malý, křehký, bezmocný…“, izoluje se sebenenávistí
- Růstem vzteku a vzdoru – v hloubce své duše chce rebelovat, protože „už na něm přece vůbec nezáleží a nemá co ztratit“
A mezi tím vším je široká škála pokřivených vztahů k sobě, svému okolí, lidem. Dítě, které vyrostlo s tímto pocitem je jako tvor, jenž žil pod bičem otrokáře, v neustálém nebezpečí. Naučil se jen přežít. Bojuje, utíká, tuhne hrůzou, podlézá otrokáři, aby přežil. Nezná svou cenu.
Často je celá tato dynamika okořeněna i krátkými fázemi předstírané lásky, kdy emocionálně deprivované dítě dokáže týrající rodič snadno nalákat do svého područí, aby mohlo následovat další podrobení se a další trest. Samozřejmě prezentovaný jako plně spravedlivý. Dítě je znovu zahanbeno, zklamáno a přesvědčováno o své vině.
Opatrně se ptejte a poraďte se. Co dělat, když je ve vašem okolí týrané dítě![]() |
Tuto dynamiku vnímá i z chování druhého rodiče, kterého může mít rádo více. Říká samo sobě, že týrající rodič nemůže být přece tak špatný, když tento druhý rodič s ním dobrovolně zůstává a třeba ho má i rád.
Dítě tak může nabýt pocitu, že chyba je na jeho straně. Co když ono je právě tou příčinou, že vztah rodičů není šťastný? Vtírá se myšlenka, že kdyby nebylo dítěte, byli by rodiče spolu šťastni a doma by nebyly hádky.
A právě druhý rodič, který je u prožívaného utrpení dítěte přítomen, hraje hlavní roli v tom, jak se s nejbolestivějšími emocemi dětství nadále vyrovnáváme.
Když jen přihlíží, nebo má z tyrana sám respekt a strach, potvrzuje v dítěti pocit, že je naprosto bezcenné (nestojí za obranu) a že násilník jedná správně (druhý rodič nečinností jeho týrání schvaluje).