Při návštěvě skotské metropole Edinburghu se člověku kostky míhají před očima. Najdete je prakticky v každém stánku, obchodě i restauraci, na tradičních pánských sukních – kiltech, šálách, hrníčcích, obalech sušenek, nábytku i kobercích.
Tartan je však daleko víc než jen turistickým lákadlem. S obyvateli této nehostinné a přesto čarovné země je spjat již po celá staletí. Za nejstarším tartanem bychom však museli překvapivě vyrazit do Rakouska, kde ho nosili lidé halštatské mohylové kultury před zhruba 2500 lety.
Také látky, do kterých se balily mumie v Sin-ťiangu na severozápadě Číny ve stejné době, nápadně připomínají tartan.
Je tomu teprve pár dní, co vědci potvrdili nález nejstaršího skotského tartanu, pocházejícího z 16. století. Přežil v bažině na Skotské vysočině a částečně si uchoval své původní barvy – zelenou, hnědou a zbytky červené a žluté. Jak je vidno, mnoho se od té doby nezměnilo. Jen barviva se už nezískávají z bobulí a rostlin. |
Relativně pozdě, až v 18. století, začaly být specifické vzory spojovány s různými skotskými regiony a posléze i rodinami. Tato éra však netrvala dlouho. Když Angličané krvavě potlačili skotské povstání proti britskému panovníkovi v roce 1746, nejvíce utrpěla kultura Vysočiny včetně kiltu a tartanu. Jejich nošení bylo zakázáno, a stalo se proto součástí vzdoru proti anglické nadvládě.
Z šedé zóny do té oficiální je vrátil až král Jiří IV., kterého zaujaly během jeho návštěvy Skotska v roce 1822. Romantický náboj jim pak svými díly vdechl spisovatel Walter Scott. Zamilovala se do nich i královna Viktorie, která si tartanem vyzdobila své skotské sídlo Balmoral. Vášeň pro vše skotské po ní zdědila i nedávno zesnulá královna Alžběta II., která nedala dopustit na volnočasové kostkované sukně.