S manželem jsme spolu už skoro dvacet let, brali jsme se po tříleté známosti a máme třináctiletá dvojčata, holky. Bydlíme ve vlastním domku se zahradou na severu Čech.
Láska na první pohled
Do manžela jsem se zamilovala na první pohled. Potkala jsem ho na jedné zábavě ve vedlejší vesnici. Mně bylo tenkrát sedmnáct a jemu dvaadvacet. Byl středem pozornosti, vůdce party – a těch holek, co se kolem něj motalo! Přišlo mi, že nemám absolutně žádnou šanci se k němu jen přiblížit.
Já byla odmalička taková ta slušná holka, co má vždycky všechno v pořádku, úkoly do školy hotové, ještě než je pomalu učitelka zadá. Taková ta snaživá šprtka. On byl pravý opak, jeho pověst nebyla zrovna dvakrát dobrá. Sem tam nějaké rvačky, problémy s otcem. V osmnácti odešel z domova a protloukal se, jak se dalo. Ale mně to bylo naprosto jedno. Byl v mých očích úžasný.
Napište i vy svůj příběhPříběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v partnerské poradně, v diskusích nebo z e-mailů, které posíláte na ona@idnes.cz. Respektují vaši anonymitu. |
Moje kamarádka, když viděla, jak na něj koukám jak na svatý obrázek, mě nakonec dokonale ztrapnila. Řekla mu, že bych s ním chtěla tancovat. A on mě o tanec požádal, myslela jsem, že se hanbou propadnu. Nakonec z jednoho tance jich bylo hned několik dalších, vyprovodil mě domů a dokonce mě požádal o rande. Už během toho večera jsem zjistila, že je to fajn kluk, citlivý, empatický a tu roli drsňáka hrál jen před svými kamarády. Měli jsme si o čem povídat.
Chodili jsme spolu rok, a jen co jsem dodělala střední školu a byla plnoletá, nastěhovala jsem se k němu a k jeho babičce, kde žil od té doby, co odešel od rodičů. Už v té době jsme mluvili o tom, že se jednou vezmeme. Naši nebyli rádi – i když ho poznali a viděli, že je to fajn kluk, stejně si vedle mě představovali někoho úplně jiného.
Manžel miluje jídlo
Po dvou letech jsme se vzali, bydleli jsme pořád s manželovou babičkou. Bohužel za další rok zemřela, a jak to tak bývá, začaly tahanice o dědictví mezi manželovým otcem a jeho sestrou, babiččinými dětmi. Když byla živá, nikdo si na ni ani nevzpomněl, ale když zemřela, pásli po jejím majetku. Manžel se toho nechtěl účastnit, odstěhovali jsme se, nějakou dobu jsme bydleli u našich a do dvou let manžel s kamarády a mým tátou pro nás postavili rodinný domek. To už jsme měli naše holky.
Manžel je kus chlapa a rád se dobře nají. Jeho babička a později i moje máma mě naučily vařit tu pravou českou kuchyni, hlavně omáčky, knedlíky, vepřové, kachnu a podobně.
Ortorexie začíná zdravým jídlem, končí posedlostí a nabouranou psychikou |
Vždycky dokázal spořádat celý talíř a ještě si několikrát přidat. A po obědě ke kafíčku něco sladkého, večer pak za kamarády na jedno dvě do hospody. Jsme oba z vesnice a na takovéto stravě jsme vlastně vyrostli, jeho rodiče i ti moji vždycky chovali domácí zvířata, prase, kachny i slepice.
Musí jít zdravě
Tomu všemu je ale dnes konec. Manžel začal mít zažívací problémy, nakonec se odhodlal jít k lékaři a tam mu zjistili jednak vysoký cholesterol a také problémy se slinivkou. Lékař mu řekl, že musí dodržovat přísný režim, jíst zdravě – žádné tuky, hodně zeleniny a ovoce. A pokud se na to vykašle, brzy by tady taky nemusel být.
Když mi to doma všechno tlumočil, neviděla jsem to až tak černě, jenže manžel se v tomto směru úplně pomátl. Nevím, čím ho ten lékař tak vyděsil, ale on mi zakázal vařit tak, jak jsme byli dosud zvyklí. Odteď jíme jen zdravě, prohlásil. Koupil mi dokonce nějaké kuchařky zdravého vaření a rozhodl, že budeme i sportovat. Mně by prý neškodilo taky pár kil shodit. Odkývala jsem mu to a byla přesvědčená, že ho to brzy přejde. Pochopitelně zdravěji vařit není problém, ale nic se nemá přehánět.
Příběh Magdy: Po padesáti letech manželství mám chuť ho ukončit |
Jenže muž je jak posedlý tou svou zdravou stravou. Pořád kontroluje, co vařím, z čeho to vařím, kde nakupuju, jestli je všechno bio. Nikdy dřív se mnou nenakupoval, maximálně počkal v autě, když jsme vyrazili na velký nákup, ale teď jezdíme po celém okolí a sháníme zdravé potraviny. Kontroluje, co dávám do košíku, čte si složení potravin a dělá na mě hrozně chytrého. Místo do hospody sedne k počítači a čte články o zdravé výživě a hledá nové recepty.
Mluví i do toho, co jí holky. Dokonce začal uvažovat o tom, že by nechodily ve škole na obědy, ale stravovaly se doma – kdoví, co jim tam ty kuchařky do jídla namíchají. Zakazuje jim jíst sladkosti, sušenky, prý jsou to samá éčka, ať si vezmou jablíčko z našeho stromu nebo mrkvičku z naší zahrádky.
Holky jsou z toho otrávené, protože táta je vysloveně buzeruje. Jak jsme se nikdy nehádali, tak teď jsme pořád v sobě, a jen kvůli té jeho posedlosti. Už ho mám plné zuby. Jsem ve stresu, jak jsem snad nikdy nebyla. Někdy mám sto chutí mu hodit hrnec s tím jeho zdravým jídlem na hlavu, sbalit holky a zmizet od něj.
Věra
Názor psycholožky čtěte na další straně.
