Příběh Sylvy: Matku nezajímám, upřednostňuje mé nevlastní sourozence

Jak mi mamka už párkrát zdůraznila, jsem hřích jejího mládí. Porodila mě ve dvaceti. Dokonce ani neví, kdo je mým otcem. V době, kdy otěhotněla, měla dvě známosti a nikdy si nebyla jistá, který z těch dvou by mohl být mým tátou.

Prý oběma řekla, že je těhotná, ale oba se k tomu postavili, že je to nezajímá, že jejich to dítě rozhodně být nemůže. A máma byla prý natolik hrdá, že se rozhodla nikoho se o nic neprosit a o dítě se postarat sama.

Tak úplně sama mou výchovu nezvládala. Než jsem začala chodit do školy, byla jsem víc u babičky s dědou než s ní. V naší rodině se o tom nikdy moc nemluvilo, ale postupem času jsem pochopila, že to byli babi a děda, kteří se snažili mě mít u sebe. Máma prý měla jiné zájmy než se o mě řádně starat. Prý doháněla, co zameškala, když tak mladá otěhotněla.

Velká kamarádka

U babičky a dědy mi bylo moc dobře i s mámou jsem se vídala celkem často. Občas jsem u ní byla na víkendy, brala mě i na dovolené. Asi se jí po mě zastesklo, protože od mého nástupu do školy jsem už bydlela s ní a k prarodičům jsem jezdila jen na víkendy a prázdniny.

Máma byla fajn, nemůžu si na nic stěžovat. Nikdy na mě nebyla zlá, věnovala se mi, ale náš vztah byl takový spíš kamarádský, máma ve mně viděla svou zmenšeninu, kamarádku, se kterou může řešit i své problémy a probírat témata, která by jinak nejspíš řešila s dospělými kamarádkami.

Ale mě to nijak nepoznamenalo. Musím říct, že ty roky, kdy jsme žily spolu jen samy dvě, byly moc fajn.

Bylo mi dvanáct, když mi máma oznámila, že má přítele a že je to vážné, že by spolu chtěli žít. Musím jí přičíst k dobru, že se mě zeptala, jestli by mi to nevadilo. Seznámila mě s ním a stejně jako ona i já jsem podlehla jeho „kouzlu“. Líbil se mi na první pohled.

Byl kamarádský, milý, prostě si mě hned získal. Měl za sebou už jedno nepovedené manželství, děti se ženou neměli, a on je mít chtěl. Řekl mi, že by se moc rád jednou stal mým tátou. Tvrzení to bylo předčasné, ale mně tenkrát zalichotilo.

Rodina jen na čas

Nastěhoval se k nám, s mámou se vzali a během tří let se naše rodina rozrostla nejdřív o bratra a potom o sestru. Byly to fajn roky, hodně jsem mámě i „tátovi“ s prcky pomáhala. Děti byly rozkošné, byla s nimi legrace. Ty roky, kdy jsme byli všichni velká rodina, byly zatím nejpohodovější v mém životě.

Příběh Lenky: Matka mi ublížila a bojím se, že bude štvát dceru proti mně

Už jsem nějakou dobu chodila na střední a plánovala časem i vysokou. A v našem bytě začalo být těsno, brácha se sestrou vyžadovali svůj prostor a občas to byl doma dost záhul. A tenkrát máma přišla s tím, že jakmile odmaturuji, měla bych se už začít starat sama o sebe, najít si bydlení a práci.

Když jsem jí řekla, že bych ještě chtěla studovat na vysoké, řekla mi, že to je moje věc, ale s ní ať nepočítám. Do maturity mě budou živit a už to bude na mně. A přes to nejel vlak.

Bohužel jsem nenašla zastání ani u svého otčíma, i když se ke mně vždycky choval moc hezky, tak i u něj jsem postupně zjišťovala, že mě stejně jako máma odsunul na druhou kolej, přednost u obou měli jejich děti.

Vztahy na bodu mrazu

Už šest let s rodinou nebydlím. Po maturitě jsem si našla maličký pronájem a práci. Ani jsem si nemohla užít poslední prázdniny, máma mě lifrovala z domu prakticky hned po škole.

Příběh Petry: Pomoc manželovy matky se obrátila proti nám

Začátky nebyly jednoduché, ale naštěstí nejsem člověk, který by se hned hroutil. Pracuji jako asistentka ředitele, mám fajn šéfa, kolegy a našla jsem si i přítele, se kterým plánujeme společný život.

Jen vztahy s mou mámou, otčímem i sourozenci jsou víceméně na bodu mrazu. Mámu vůbec nezajímá, jak se mám, co dělám, kdybych jí občas nezavolala, tak se sama neozve. Mrzí mě to a chtěla bych to napravit, ale nevím jak. Já vlastně ani nevím, jak se mají mí sourozenci. Naši ani neznají mého přítele.
Sylva

Názor psycholožky čtěte na další straně.