Naše manželství trvá skoro šestnáct let. Narodily se nám dvě děti, máme třináctiletou dceru a desetiletého syna. Když jsme se poznali, manžel studoval vysokou a já pracovala jako učitelka v mateřské škole. Po roce známosti jsme se vzali a já manžela necelý rok podporovala ve studiích. Nevím, proč jsme se tak hrnuli do svatby, když jsme vlastně nemuseli a ani finančně jsme na tom tenkrát nebyli moc dobře.
Všechno je na mně
Naštěstí se po manželově promoci hodně změnilo, našel si zajímavou práci a v kariérním žebříčku rychle stoupal. Nosil domů peníze, já se starala o rodinu. Takto jsme si to nastavili v době, kdy se narodila dcera a já zůstala doma, s tím, že až půjdu opět do práce, manžel se zapojí i do pomoci s nákupy, hlídáním a tak podobně. Rodičovskou jsem si prodloužila, necelé tři roky po dceři se narodil syn.
Napište i vy svůj příběhPříběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v partnerské poradně, v diskusích nebo z e-mailů, které posíláte na ona@idnes.cz. Respektují vaši anonymitu. |
Do práce jsem se vracela pomalu po šesti letech. Oproti té manželově není pochopitelně nijak náročná, navíc děti jsem si mohla brát s sebou, chodily do stejné školky, kde jsem pracovala.
Ovšem manželovy sliby vzaly za své, ani ho nenapadlo, že by mi doma alespoň trochu ulehčil. O všechno jsem se starala sama, nákupy, vaření, úklid, kroužky dětí a později i domácí úkoly.
Chápu, v práci byl mnohem déle než já, ale nebylo to každodenním pravidlem. Kolikrát se vrátil domů před večeří, to si pak sedl k televizi, nebo se zavřel u sebe v pracovně. Jak jsem se měla já nebo děti, ho téměř nezajímalo. Přitom děti na něm hodně visely.
Kupoval si je drahými dárky. Místo aby třeba šel s nimi na hřiště, do kina, do mekáče, nebo jsme o víkendu jeli na výlet, tak jim koupil drahé telefony, notebooky, každému do pokoje chytrou televizi, každou chvíli jim strčil peníze.
Je jasné, že mě osobně náš společný život hodně ubíjel, manželovi jsem jeho neplnění slibů, nezájem i to, jak si děti kupuje, vyčítala. On mě ovšem vždy odbyl tím, že je utahaný z práce, má toho až nad hlavu a doma by si rád odpočinul, a ne se mnou řešil prkotiny.
A co jako pořád chci, máme se především díky němu jako v bavlnce, nemusím řešit finance, děti jsou taky spokojené, tak o co mi vůbec jde. On nechápal, že bych chtěla, aby s námi trávil víc času, abychom jezdili třeba na výlety, chodili na procházky, nebo si jen tak doma povídali, také abychom my dva trávili čas spolu. Občas jsme spolu měli sex, to připouštím.
Zpočátku jsme se snažili děti našich hádek chránit, ale postupem času to šlo méně a méně. Jednou mi dokonce dcera řekla, proč jsem na tátu tak zlá.
Po velké hádce odešel
Jsou to skoro dva měsíce, kdy jsme se s manželem pohádali natolik, že jsem na něj už totálně vyčerpaná z hádky doslova ječela, že bez něj by nám bylo líp. On se na mě podíval: řekla sis o to, odcházím. Během pár minut si přinesl tašku s věcmi a odešel.
Nechápala jsem, co to hraje za divadlo a byla jsem přesvědčená, že za pár hodin bude zpátky. Ale dorazil až ráno s tím, že si přišel pro své věci, a zabalil si kufr a tašku. Byla jsem naštěstí doma sama, do školky jsem šla až na odpoledne a děti už byly ve škole.
Pochopitelně jsem se ho ptala, kde spal a kam vlastně jde, kde bude, když odchází od nás. Řekl, že mi to může být jedno, splní se mi to, že nám bez něj bude líp. Zeptala jsem se ho, jestli někoho má, ale popřel to.
Co jsem mohla dělat, nechala jsem ho jít. Na můj dotaz, jestli to tedy takhle bude napořád, odpověděl, že potřebuje taky být nějakou dobu sám, a kdoví, třeba se oba vzpamatujeme, ale co bude v budoucnu, teď řešit nehodlá.
Doma je vše na mně. Teď mě čeká operace a přítel je k ničemu, trápí Kamilu |
Večer přišel znovu, aby dětem vysvětlil, že s námi teď bydlet nebude, že si s maminkou od sebe potřebují odpočinout, ale to prý neznamená, že za to mohou oni. Po jeho odchodu jsem to od dětí pěkně schytala. Vyčetly mi, že chudák táta je teď sám, že jsem ho svou nesnášenlivostí a výčitkami vyštvala.
Jenže jejich tatínek sám není, což jsem se dozvěděla úplnou náhodou od jedné maminky ze školky. Její kamarádka je totiž už delší dobu milenkou mého muže a on teď žije u ní a prý uvažuje i o rozvodu, jak jí ta kamarádka řekla. Krve by se ve mně nedořezal, když mi to všechno řekla. Já vůbec nic netušila.
Nevím, co mám dělat, děti pochopitelně nic netuší, pro ně jsem já ta zlá, která jim vyštvala otce, a přitom on mou osudnou větu vzal jako záminku k odchodu. Hodně jsem mu to usnadnila. Na druhou stranu ale musím uznat, že mi vlastně nijak nechybí.
Mirka
Názor psycholožky čtěte na další straně.
