Příběh Jiřího: Máma na mě přepsala byt. Teď se vrátila a doma je nám těsno

Vždycky tu byla pro mě a taky mě ve všem podporovala, ať už se jednalo o sportovní kroužky nebo třeba studium. Vím, že to pro ni jako pro samoživitelku nebylo snadné, ale nechtěla, abych trpěl tím, že její vztah s otcem dopadl tragicky.

Vystudoval jsem obchodní akademii a pak jsem šel místo na vysokou do práce, abych mámě ulevil finančně. To bylo asi před pěti lety. Žili jsme spolu stále v jejím dvoupokojovém bytě a až na drobné dohadování to bylo celkem v pohodě. Sice jsme měli odlišné představy třeba ohledně pořádku a taky mých občasných pozdních příchodů domů, ale jinak to klapalo.

Pak si máma našla přítele. Moc se mi zpočátku nelíbil, přišel mi trochu jako hochštapler, ale bral jsem to tak, že je to její volba a navíc to vážně vypadalo, že je to z obou stran velká láska. Jindřich je podnikatel a mojí mámu skoro na rukou nosil. Zahrnoval jí dárky, kupoval jí luxusní šaty, dokonce jí i koupil auto.

Konečně jsem po letech viděl svoji matku šťastnou. Tak jsem se ani nedivil, když mi jednoho dne oznámila, že se stěhuje ke svému příteli a byt se rozhodla přepsat na mne, abych měl něco do začátku svého dospělého života. Nějak zvlášť jsem o tom nedumal, ale nezapřu, že jsem měl radost, protože, co si budeme povídat, dneska si vlastní bydlení z mé generace může dovolit málokdo...

Zařídil jsem si byt podle svého

Léta plynula a já i máma jsme si žili své vlastní životy. Ona se svým novým životním partnerem, o kterém stále jen básnila a posílala mi fotky z exotických dovolených. Já občas sám, občas jsem měl přítelkyni, ale nic vážného. Netoužil jsem se vázat, možná v tom měl prsty i nepovedený vztah mých rodičů.

V bytě jsem udělal nějaké úpravy. Zrekonstruoval jsem koupelnu, vyměnil kuchyňskou linku, pořídil modernější vybavení i nějakou tu techniku. Z mého dětského pokojíku jsem si udělal pracovnu pro občasný home office. Prostě jsem se zabydlel. Na rozdíl od většiny kamarádů jsem nemusel vyhazovat velké sumy za hypotéku nebo nájem, tak jsem si žil docela pohodový život. V práci se mi dařilo a zítřky vypadaly růžově.

Pak se to však stalo. Jednoho dne u mých dveří zazvonila máma, celá uplakaná a opuchlá, že jí její milý dal kopačky a musí se do konce měsíce vystěhovat. Prý neví, co se stalo, vše bylo skvělé a dokonalé, vyznával jí lásku, zahrnoval péčí a jednoho dne se probudil a oznámil jí, že je konec, už ji nemiluje a nechce s ní dál být.

Příběh Vandy: Zjistila jsem, že moje matka spí s mým ex. Je mi z ní na nic

Pochopitelně jsem mámu hned začal utěšovat a nabídl jsem jí, aby tedy bydlela u mě, než se to vyřeší. Doufal jsem, že to byl jen nějaký přechodný zkrat, že se zase vše srovná a ona se ke svému příteli, kde měla i všechny věci, vrátí. Jenže to byl opravdu konec.

Máma skončila v péči psychiatra, úplně se z toho složila. Já jsem se odstěhoval zpět do svého dětského pokoje a nechal jí ložnici. Moc toho neměla. Většinu věcí s hrdostí sobě vlastní nechala u něj. Nijak jsem se nad tím nezamýšlel, je to moje máma a ona by určitě udělala to samé.

Jenže jak jsem měl doma léta klid, odvykl jsem si na to, že tu se mnou někdo je. Nota bene někdo, kdo mi pořád říká, co mám a nemám dělat, plete se mi do života a ještě k tomu co chvíli usedavě pláče. Občas se samozřejmě také pohádáme. Prostě je to peklo.

Vím, že to zní asi hnusně, ale jsem z toho opravdu špatný. Začínám na sobě pozorovat znaky psychického vyčerpání a přemýšlím o tom, jak celou situaci řešit. Protože pro nás dva tu není místo a ona nemá, kam jinam jít.
Jiří

Názor psycholožky čtěte na další straně.