Můj muž není zlý člověk, ale až po nějakém čase soužití jsem si všimla, že je hrozně vztahovačný, co se týká okolí nebo cizích lidí. Na mě se v podstatě neutrhuje ani se neprojevuje nějak agresivně, v naší tříleté dceři se vidí a také by jí nepřeložil stéblo přes cestu. Běda ale, když se s někým „chytne“ v autobuse, v obchodě nebo někde venku.
Napište i vy svůj příběhPříběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v partnerské poradně, v diskusích nebo z e-mailů, které posíláte na ona@idnes.cz. Respektují vaši anonymitu. |
Vždycky to začne nevinně, nějakým slovním rýpnutím dotyčného nebo domnělým ohrožením, třeba když někdo projede nákupním vozíkem moc blízko kolem naší malé. Manžel hned na toho člověka vystartuje, jako by měl před očima rudo. Začne se hádat, i sprostě, nebo „dělat ramena“.
Je mi to hrozně nepříjemné, stydím se za to a zlobím se na něj. Už jsem mu to několikrát říkala, ale on mi vždy vysvětluje, že to dělá pro moje a dcery dobro, že si nenechá kálet na hlavu a že nemám být tak měkká na své okolí.
Já vím, že to nemyslí zle, ale ve výsledku je to hrozně nepříjemný pocit, navíc jsem už párkrát měla pocit, že se strhne rvačka. Malá je z toho také vždy celá pryč, kolikrát se i rozpláče. Nejhorší ale je, že se začala znova v noci počurávat. A to už je víc než rok bez plenek. Myslím, že to je z toho, jak je z táty ve stresu. Přitom on ji miluje a ona jeho taky.
Příběh Lucie: Kamarádce manžel řekl, ať si najde milence, teď však zuří |
Jsem z toho hodně špatná, už jsem i uvažovala, jestli se nesebrat a neodstěhovat s tím, že on se buď začne chovat jinak, nebo se nevrátíme. Jenže nevím, co by se stalo, kdybych za ním s něčím takovým přišla. Co když začne být agresivní i na mě? Vůbec nevím, co dělat, ale děsím se toho, že má chování otce na dceru špatný vliv a nechci, aby tím trpěla.
Jindřiška
Názor psycholožky čtěte na další straně.
