S přítelem jsem se seznámila zhruba před dvěma roky. S kamarády jsme se účastnili hospodského kvízu a on byl v konkurenčním družstvu. Náš tým těsně vyhrál, a když jsme výhru zapíjeli, Petr mi blahopřál a že prý to byla především moje zásluha. Měl pravdu, dařilo se mi a jak jsem si všimla, on své kamarády také dost převyšoval.
Já sama, on s matkou
Začali jsme se vídat a náš zpočátku kamarádský vztah velmi brzy přerostl v zamilovanost. Pochopitelně jsme si o sobě hodně povídali, odkud pocházíme, kde pracujeme, co nás baví a také o svých rodinách i předešlých vztazích.
Pobavilo nás, že oba stále bydlíme tam, kde jsme vyrostli. Já s rodiči v domku a on s matkou v bytě. A vzhledem k tomu, že po čase pro nás bylo čím dál složitější být spolu sami, navrhla jsem Petrovi, že bychom si měli najít každý svůj pronájem. Na společné bydlení to bylo ještě moc brzy, na to jsem se necítila.
Napište i vy svůj příběhPříběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v partnerské poradně, v diskusích nebo z e-mailů, které posíláte na ona@idnes.cz. Respektují vaši anonymitu. |
Petr to zamluvil, že neví, že si to musí promyslet. Já se ale rozhoupala dost brzy a povedlo se mi sehnat za velmi slušné peníze zařízenou garsonku. O odchodu od rodičů už jsem stejně nějakou dobu uvažovala a moje známost s Petrem byl vlastně vhodný impuls.
Do Petrova soukromí jsem zpočátku moc nešťourala, neřešila jsem, proč stále žije se svou maminkou. Jednou mi sám řekl, že je to složité. Když mu před deseti lety prakticky ze dne na den zemřel táta, máma se složila. Dlouhé měsíce byla apatická, odmítala vstát z postele, dokonce se i nějakou dobu léčila v ústavu.
Už prý mají ty hrozné roky za sebou, maminka je z nejhoršího venku, ale na Petra se dost upnula. Má jen jeho a on ji, žádní další příbuzní už nejsou. Petra měli s manželem hodně pozdě, před rokem už oslavila sedmdesátku.
Doma je spokojený
Pochopila jsem, že bude hodně složité Petra přesvědčit, aby se od maminky odstěhoval. On sám přiznává, že mu nic nechybí, že se matka o něj stará, navaří, napeče a vlastně ho nijak neomezuje. Prý respektuje, že je dospělý a má své potřeby. A on je nadmíru spokojený, bydlení financuje, platí i většinu nákupů, na něž jezdí s matkou společně. A jak mi řekl, nikdy ani nepřemýšlel, že by se to mělo změnit.
Jeho maminku jsem poznala. Uznávám, je to milá paní, ale pochopila jsem z jemných narážek, že to s ní nebude jednoduché. Ona se tváří, že Petrovi do života nemluví a mluvit nebude, ale na druhou stranu nezapomněla podotknout: kde a s kým by se měl tak dobře jako s ní.
Příběh Petry: Pomoc manželovy matky se obrátila proti nám |
Na společné bydlení jsme s Petrem už narazili, řekl mi, že není proti, ale pokud by to mělo být natrvalo, bude jeho matka bydlet s námi a žili bychom v jejich bytě. Je dost velký na to, abychom se tam všichni vešli a kdybychom měli i děti, vejdou se tam taky.
Což o to, byt je opravdu velký, čtyři pokoje, prostorná kuchyň, vysoké stropy. Jenže bychom tam nebyli sami a já bych si tam nejspíš připadala jak vetřelec. Nijak mě neoslnilo zařízení bytu a je mi jasné, že s některými věcmi by se asi hýbat nedalo. A kdoví, jak by to mně a mamince navzájem klapalo?
Jsem z toho všeho hodně rozpačitá. Petra miluju, je to v mnoha ohledech muž podle mých představ, ale společné bydlení s jeho matkou nevím, jestli skousnu. Mí rodiče i kamarádka mě od toho odrazují, prý to časem nebude dělat dobrotu a kdybychom už měli rodinu, budu jen litovat.
Iveta
Názor psycholožky čtěte na další straně.