Většinu roku nevlastní dcera žije u své matky, která je jedním slovem bohémka. Je to umělkyně, výtvarnice, která si zřejmě nedělá velké starosti s úklidem nebo výchovou svého potomka. Prostě žije jinde, ve svých sférách. Její a přítelova dcera z toho samozřejmě těží a zvykla si fungovat bohémsky, hodně dělají asi i geny.
Napište i vy svůj příběhPříběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v partnerské poradně, v diskusích nebo z e-mailů, které posíláte na ona@idnes.cz. Respektují vaši anonymitu. |
My s přítelem žijeme ve velkém domě na venkově, který jsme společně koupili, zrekonstruovali a opravili. Je poměrně prostorný, takže nebyl problém vydělit jeden pokoj právě pro dceru, která zde má i své věci a čas od času u nás stráví den, týden nebo třeba i několik týdnů v kuse.
Což o to, je to hodná holka, sama o sobě mi nijak nevadí. Pilně studuje, nemá podivné kamarády ani neholduje alkoholu. Jen je prostě z domova zvyklá na nepořádek a není vedená k tomu, aby v domácnosti přiložila ruku k dílu.
Takže to vypadá tak, že ráno odchází ze svého pokoje, kde není ani ustlaná postel, nestará se, kde máme vysavač nebo prachovku. To se asi všechno dělá samo, podle ní. Totéž v kuchyni: nikdy nepřijde a nenabídne pomoc s vařením nebo úklidem po něm, použité nádobí nechá klidně na stole, na lince nebo maximálně ve dřezu.
Příběh Sylvie: Doma je všechno na mně, i dárky si musím kupovat a balit sama |
Jsem z toho docela hotová, už jsme se o tom s přítelem kolikrát bavili, ale on vždy jen mávne rukou, že to hrotím a holka je prý mladá, má před sebou celý život a ještě se nauklízí dost.
Já si pak ale připadám jako nějaká služka nebo komorná. Copak je to možné, aby s námi sdílela domov a nechala se takhle obskakovat? Já v jejím věku už doma dělala většinu domácích prací a přišlo mi to normální. Navíc oba s přítelem pracujeme a taky si chceme odpočinout a užít si uklizeného domova.
Irena
Názor psycholožky čtěte na další straně.
PhDr. Magdalena Dostálová, psycholožka a psychoterapeutka z Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy Praha 2, Mánesova 53.
Názor odbornice Nepředpokládejte, jednejte
Vážená Ireno, kdybyste byla u nás v poradně, spíš dříve než později bychom se věnovaly zjišťování, jak přesně máte u vás doma nastavená pravidla fungování. Jak jste si nezbytné domácí práce pro každého z vás rozdělili, na čem jste se dohodli, jak konkrétně tato dohoda vypadala a jak se daří její dodržování.
Z vašeho povídání totiž nevyplývá, že by u vás doma snaha o podobnou dohodu proběhla. Možná se mýlím, avšak z vašeho líčení spíš čtu, že očekáváte, jak se nevlastní dcera má u vás doma chovat, protože vy v jejím věku jste byla nějaká a plnila doma určité povinnosti.
Má-li zde zaznít jedna jediná rada, bude to „nepředpokládejte“. Ostatní vám skutečně do hlavy nevidí. Nemohou číst vaše přání či očekávání, jakkoliv by to bylo fajn a pohodlné, kdyby mohli. Když budete „předpokládat“ a „očekávat“, s největši pravděpodobností budete opakovaně frustrována z nenaplnění toho, co byste si představovala.
Příběh Martiny: S mužem se neshodneme na výchově. Někdy už je to na rozvod |
V případě společného soužití (a to i u jiných forem než nepřetržitého spolužití) se vyplatí zasednout k jednomu stolu a říct si, co všehno údržba a chod domácnosti obnáší. Je potom možné nechat jednotlivé účastníky vybrat, čeho by se chtěli zhostit. Aktivně bych je k tomu pobídla (“Co si vezmeš na starost ty?“).
A počítejte s tím, že bude čas od času potřeba „kulatý stůl“ zopakovat a zrevidovat, jak se daří nebo nedaří. Potom se můžete ptát, jak vy sama můžete pomoct, aby se nevlastní dceři dařilo její ukoly plnit? Vše je tedy práce s dobře plynoucí a srozumitelnou komunikací.
PhDr. Magdalena Dostálová
Co má Irena dělat? Hlasujte v anketě na další straně.
