„Čau, až budeš mít někdy čas, nešla bys na kávu?“ přistoupí na ulici sebevědomý muž k blondýnce v růžovém kabátu. „Já jsem vdaná,“ odvětí žena bez zastavení. „Tak to je fajn, že myslíš na svatbu,“ má poslední slovo zhrzený mladík. Tato pouliční scéna se odehrála za mými zády během několika vteřin, ani jeden z nich se přitom nezastavil.
Seznamování v reálném světě prostě není jednoduché. Přistoupit jen tak na ulici k někomu neznámému chce velkou odvahu. Jenže kdo ji má? Jsou to zoufalci, co to zkouší na každou? Nebo slušní lidé, kteří se odvážili oslovit člověka, jenž jim učaroval? A co druhá strana, potěší ji nenadálý zájem? Nebo automaticky odmítne, protože není zrovna v tu chvíli mentálně nastavená na seznamování?
„Obdržela jsem větší počet zaslaných penisů než reálných dotazů na to, jak se mám nebo co dělám.“
