reklama

Po vyléčení mu spolužáci přezdívali Rakovino. Šikaně Honzy šlo včas zabránit

Prošli si náročnou léčbou rakoviny a porazili ji. Třeba v případě akutní leukemie je úspěšnost terapie u mladých pacientů až 90 procent. Dobojováno ale dětští onkologičtí pacienti ještě nemají, další výzvou je pro ně návrat do života před léčbou. Stydí se za ztrátu vlasů, nemohou sportovat a spolužáci se jim posmívají. Proto je nutné kolektiv i učitele na příchod vyléčeného spolužáka připravit.

Vyléčené děti mají často obavy, jak je třídní kolektiv a učitelé přijmou zpět. 
Vyléčené děti mají často obavy, jak je třídní kolektiv a učitelé přijmou zpět.  | Foto: Shutterstock

"Na vztahu ke spolužákům se extrémně podepsala ztráta vlasů, a to i v období jejich dorůstání. Dnes, i když má vlasy delší, stále se podvědomě obává přijetí ostatních," říká učitel Karel, táta třináctileté Jany, která má necelý rok po návratu z dvouleté léčby stále problém zařadit se plnohodnotně do třídy. Navíc se u ní rozvinuly psychické problémy. "Ty jí brání pozvat si kamarádky do svého pokoje. Vadí jí hluk a často prožívá stres, při kterém nemůže plnohodnotně pracovat a často nedokončuje písemky," popisuje její táta.

Mezi kamarády se těžko vracel také dnes šestnáctiletý Honza. V pěti letech se léčil s nádorem na mozku a pak nastoupil na základní školu. "Nesměl cvičit, jeho pohybový handicap a jizva na hlavě ho řadila mezi ty méně oblíbené žáky. Ostatní se mu smáli a hanlivě mu přezdívali 'Rakovina'. Nesl to samozřejmě špatně," vzpomíná jeho máma Jarmila, která syna před ostatními bránila. Nakonec se rozhodla situaci řešit na třídních schůzkách.

O tři roky mladší Jana se s psychickým týráním nesetkala, má ale fyzické potíže, trpí osteoporózou, která ji vylučuje ze sportovních aktivit. Nemůže jet s kamarády na lyžák ani na turistickou výpravu. "Po návratu do školy také nemohla chodit na obědy, protože mnohé potraviny nevyhovovaly nízkobakteriální stravě," vyjmenovává její táta.

"A v případě, že maminka poslala do třídy ne zcela zdravé dítě, museli jsme dceru brát domů. Velmi oslabená imunita v prvních měsících po léčbě jí nedovolovala styk s nemocnými spolužáky nebo cestu veřejnou dopravou. To vše ji izolovalo. Jsou to zdánlivě banální věci, ale třídní kolektiv se právě často na něčem domluví na obědě nebo na lyžáku," říká.

Děti se bojí odcizení

Problémy s návratem malých pacientů do kolektivu běžně řeší primářka Kliniky dětské hematologie a onkologie 2. lékařské fakulty UK a FN Motol Petra Keslová. "Ve spolupráci se základní školou při naší nemocnici se snažíme, aby dítě i během léčby pokračovalo ve výuce. Aby mělo možnost vrátit se do kmenové třídy a neztratilo kontakt se svými spolužáky. Přesto není někdy návrat i do stejného kolektivu jednoduchý," uvádí.

Během léčby tak za dětmi na klinice dochází učitelky ze Základní školy při FN v Motole. Děti mají podle Keslové často obavy, jak je třídní kolektiv i učitelé přijmou, zda budou svým spolužákům stačit a nebudou se cítit odcizeně. 

Z šikany vznikla pevná přátelství

I extrémní chování vrstevníků a šikana, které před lety čelil Honza, ale mají řešení. Jeho matka téma otevřela na třídních schůzkách.

"Bylo to hodně složité, nevhodně se chovali tři Honzovi spolužáci. Na třídní schůzky jsem pozvala také psycholožku a došlo tam k zajímavé diskusi. Maminka jednoho z nich vůbec nevěděla, že se něco takového děje. Vše se tam ale vyřešilo," říká pracovnice v sociálních službách.

"Pomohlo především to, že jsme problém řešili s třídní učitelkou ve spolupráci s psychologem. Díky společné práci se situace uklidnila a nakonec vznikla ve třídě pevná přátelství. Spolužáci jsou v kontaktu i dnes, po roce na střední škole," říká Jarmila.

Důležité je připravit třídu i učitele

Přípravu dětí a učitele na návrat vyléčeného spolužáka do kolektivu je důležité nepodceňovat. Ví to i v motolské nemocnici, kde ke konci léčby dětem s návratem do školy maximálně pomáhají: "Užitečný se ukázal během pandemie online kontakt třídy s nemocným spolužákem i částečné zapojení do online výuky," vysvětluje primářka Keslová.

Systém myslí i na učitele. Pokud si nevědí rady, nemusí improvizovat, radu najdou v pedagogicko-psychologické poradně, kterou má k dispozici každá škola. Dozvědí se tam třeba, že obzvlášť problematické může být zapojení do výuky vyléčených pacientů s mozkovými nádory a po ozařování mozku. "Tyto děti mohou trpět ještě většími poruchami učení, pozornosti a soustředění," vysvětluje.

Otec vyléčené Jany dodává, že většina učitelů po společné schůzce zdravotní situaci jeho dcery pochopila a vychází jí vstříc. "Některým to ale trvalo déle, protože nechápali vážnost následků intenzivní dlouhodobé léčby. V současné době je už ale vše v pořádku," vysvětluje Karel, který dceřinu situaci neustále řeší. 

"Jana dochází pravidelně k psychologovi a psychiatrovi, je medikovaná. V některých předmětech se zhoršila až o dva stupně, což řešíme s pedagogicko-psychologickou poradnou a jsme v nepřetržitém kontaktu s třídním učitelem. Zvažujeme také změnu školy za klidnější," uzavírá.

Video: Nýdl: Dcera vážila půl kila. Byl to boj o holý život, uvědomil jsem si křehkost bytí (2. 10. 2021)

Nejdříve jsme se báli, že to nepřežije žena, a pak jsem si několik hodin myslel, že nežije Johanka, líčí hudebník, který vydal album Dítě z větru. | Video: Daniela Písařovicová
reklama
reklama
reklama
reklama
reklama