Před staroměstský orloj přicházím o dvacet minut dřív, než jsem se s Marianou domluvila. Dočetla jsem se totiž, že majitelka hodinářské firmy si potrpí na dochvilnost. Koneckonců vyrábí hodiny, které se zpozdí přibližně o jednu vteřinu za tři sta tisíc let.
Věžní hodinář taky nesmí být moc citlivý na čistotu. Ve věži často procházíme holubím trusem a pavučinami. Občas narazíme i na netopýra nebo na shnilou podlahu.