„Ten se mi bude hodit na Nový rok, ten nutně potřebuju!“ Vkládáte ke konci roku mezi vánoční dárky další krásně malovaný blok s motivačními citáty, abyste si zapisovali cíle, předsevzetí a pokroky? A abyste jej nejpozději v březnu téměř nepopsaný odložili neznámo kam? Vítejte v klubu.
„Mnoho z nás si dává novoroční předsevzetí. Málokdo je však dokáže skutečně realizovat, začlenit do svého života a změnit se. Podle jednoho průzkumu pouze osm procent lidí, kteří si předsevzetí dávali, je dokázalo také dodržet. Zklamáni z vlastních výsledků přestáváme možnosti změnit se věřit úplně: Novoroční předsevzetí? Marnost nad marnost…,“ píše na svém webu psycholog Dalibor Špok.
Ano, statistiky jsou nemilosrdné. A kdo už je mnohaletým expertem v novoroční honbě za lepším já, dobře ví, že nepomůže ani vyšší počet bloků, ani každovečerní zápis, ani chytrá aplikace v telefonu, která nás donutí splněné úkoly odškrtávat. Přitom po svátcích nám je přejedeným sladkými i slanými a mastnými dobrotami z pohledu do zrcadla smutno. A z alkoholu se nám zvedá žaludek. Návštěvy a různá posezení už upřímně toužíme utnout a celkem se těšíme na opětovnou rutinu, vyběhnutí do přírody nebo na první návštěvu fitka. Tak proč to nevychází, když stojíme na prahu ideální doby, pro předsevzetí jako dělané?
Nežinýruj se a vem to od podlahy...
Jedno předsevzetí? Tss, začátečnické strachy. Přelom roku nás motivuje k totálním proměnám. Chceme zhubnout, přestat popíjet a kouřit, více běhat, chodit dříve spát, zdravě jíst, udělat si čas na sebe, více pracovat, věnovat se dětem, učit se jazyk, přečíst aspoň dvacet knih... Proměna zdá se ucelená a vše souvisí se vším, tak proč ne? Když už, tak už. Jenže s takovým nasazením přepálíme zdravý a lepší start velmi záhy.
„V psychologii známe fenomén vyčerpání vůle, kdy zaváděním nového chování do našeho života snadno vyčerpáme svou vůli (pozornost, snahy, mentální energii). Vytváření nového zvyku nebo zbavování se nežádoucích návyků je situace, kdy se musíme znova a opakovaně postavit proti naučeným, zautomatizovaným a nežádoucím způsobům našich rozhodování. Ne jednou, ale stokrát, tisíckrát, deset tisíckrát musíme nepodlehnout tomuto automatickému impulzu, ale udělat něco jiného. Nedáme si cigaretu, nezůstaneme dále ležet na gauči, nezůstaneme dále v neplodné hádce atd. A to si vyžaduje enormní zdroje naší vůle. Pokud ji vyčerpáme na něco jiného, například na budování dalších návyků ze seznamu našich předsevzetí, začne nám scházet a nakonec ji nebudeme mít dostatek pro budování tohoto ani dalšího předsevzetí,“ vysvětluje na svých stránkách psycholog Dalibor Špok.
Dodává, že jedna změna chování je pro psychiku člověka velmi náročná a i když vám to prvního ledna přijde málo, skutečně stačí. Protože naše jednotlivá předsevzetí si vzájemně konkurují a ujídají si z naší vůle.
V dané chvíli se tedy plně soustřeďte na jednu změnu. Vědomě ji sledujte, pozorujte, jaké je třeba vybudovat návyky, abyste k ní nakonec skutečně došli. Pokuste se o ně. A teprve poté, až si dané chování zautomatizujete (třeba se v rámci úspor naučíte zcela automaticky vařit si ranní kávu do auta doma místo toho, abyste zastavili na benzince), můžete přejít k dalším změnám.
„Všechny aktivity a zásady původního předsevzetí budu samozřejmě realizovat dále. Ale v tuto chvíli se už bude jednat o poměrně zaběhané zvyky, možná i zautomatizované. Nikoli zásady, na které si budu muset vždy dávat bedlivý pozor. Teprve když jednu věc umím, přejdu k učení se další věci,“ dodává psycholog.
Jedno předsevzetí na měsíc
Podle odborníků je na ustálení nového chování v psychice člověka potřeba minimálně 28 dní. Tak dlouho údajně trvá, než si mozek a tělo vytvoří na danou činnost návyk. Pak bude vše mnohem snazší a přirozenější. Tento cyklus se doporučuje třeba při dietách či změnách jídelníčku. Jakmile zvládneme čtyři týdny, máme nejhorší za sebou a došli jsme pravděpodobně do bodu, kdy si naše tělo zvyklo a přijalo novinku za svou.
Dalibor Špok doporučuje na přijetí jednoho předsevzetí jeden měsíc. „Doporučuji věnovat každý měsíc jedné takové změně. Celý měsíc se nesoustředit na nic jiného než na jedno své předsevzetí. Pokud se budeme každý měsíc aktivně snažit změnit v jedné oblasti, budeme za rok realizovat dvanáct předsevzetí,“ radí.
Seřaďte si je dle priorit a logicky za sebe tak, aby vám dávala smysl. A pak se do toho pusťte, postupně, plynule, vědomě. Trvá totiž až jeden rok, než se ustálí nové vzorce chování a přijmeme změnu jako trvalou. Snažte se proto vydržet celý rok a pak už budete mít vyhráno.
Nejedna cesta vede k cíli
Psycholog radí další pomůcku, která nám pomáhá vytrvat v předsevzetí: nebojte se flexibility, k cíli nevede jedna jediná cesta. Je dobré znát a plně si uvědomovat to, čeho chci dosáhnout. Je dobré držet se zásad, ze kterých neslevuji. Ale zároveň je dobré být na cestách flexibilní a také trochu kreativní.
„Neexistuje jeden způsob, jak realizovat konkrétní změnu. A pokud takový způsob najdete, neznamená to, že u vás bude fungovat věčně. Třeba se unavíte. Třeba i vy budete potřebovat další změnu, tedy změnu ve způsobu, jakým realizujete svou změnu – své předsevzetí. Pokud se například chcete naučit jazyk, možná zjistíte, že tento týden budete sledovat cizojazyčné filmy, a příští týden se budete učit slovíčka. Zůstat flexibilní a otevřený novým způsobům, jak se blížit ke stejnému cíli, je základní předpoklad k tomu vydržet,“ míní.
Takže experimentujte. Chcete zhubnout a zajídá se vám běhání? Zkuste fitko nebo koloběžku, jednou týdně plavat, cokoli. Aktivity, které vás baví a vedou k cíli, si pak ponechejte a třeba cyklicky je střídejte tak, aby nepřišla nuda.
Co nefunguje, jednoduše vyřaďte a nahraďte něčí jiným. „Pokud vidíte, že daná cesta funguje, ale potřebovali byste i něco jiného, hledejte i další prostředky. Pokud daná metoda fungovala dříve, ale nyní přestává mít svůj vliv, odložte ji (a někam si ji zapište) a zkuste se k ní vrátit později. Třeba si od ní potřebujete odpočinout,“ dodává Dalibor Špok.
Často se snažíme dosáhnout předsevzetí, která už nám dříve nevyšla. Ano, třeba nekonečné a stále se opakující hubnutí. Znali jste cestu, která byla účinná a vám zabrala? Vraťte se k ní a upravte si ji dle aktuálních potřeb.
Vymyslete plány akce a reakce
Máte svůj cíl v hlavě? Máte vymyšleno, kolik mu věnujete času a jakými cestami k němu dojdete? Bravo! Pro vyšší šanci na úspěch je však fajn zamyslet se nad různými překážkami a naplánovat, co uděláte, když nastanou. Náhoda přece přeje připraveným.
Zní to strašně nudně, ale připravte si seznam opatření, takový styčný bod, ke kterému se můžete vždy vrátit a který vám pomůže s neobvyklými situacemi. „Když se stane A, udělám B. V situaci X udělám vždy Y. Co musím konkrétně dělat bez ohledu na situaci, co nesmím nikdy dělat bez ohledu na situaci.“
„Tento seznam pochopitelně vytváříme na základě pokusů a hledání cest. Není to něco, čím bychom se měli trápit, pokud to nefunguje, ale co bychom měli být také schopni měnit. Tak aby to byly zásady pro nás, přizpůsobené naší situaci a naší osobnosti,“ radí Dalibor Špok.
Ráno dělá den, naučte si jej pokaždé naplánovat. Dokud se naše návyky nezautomatizují, je dobré si je každé ráno připomenout, projít si seznam opatření, připravit se na možné kolize, které ten den přináší, ale také na šance, které pro nás má. A naplánovat si aktivity pro naše dané předsevzetí.
„Nezapomínejme ani na činnosti, které nám prostě zvednou náladu nebo radost během doby, kdy je provádění našich předsevzetí obtížné (například právě v případě odvykání kouření či hubnutí). Ne všechny plánované aktivity tak musí souviset přímo s naším předsevzetím – musíme přinést do našeho života také potěšení, radost, novou sílu a motivaci,“ připomíná psycholog.
Drobnější aktivity si pak rychle připomínejte i během dne, shrňte si, jak na tom prozatím jste a co ještě chybí. Tato rutina bude zpočátku nejspíš otravná, ale zajistí nám, že se vše pevně zautomatizuje.
Chyba není konec světa
Tuto radu už každý známe, ale na závěr si ji připomeňme: Chybami se člověk učí a jedním šlápnutím vedle rozhodně nic nekončí. Důležité je zbytečně se nepranýřovat, nebrat chybu za něco fatálního (ale také ji nebrat jako svolení ve svém předsevzetí přestat) a vytrvat.
„Jednou z největších překážek při realizaci našich předsevzetí je strach z chyb. Chyby patří k životu a ke každé změně. Je to právě selhání, které nás upozorní na to, co nefunguje a co musíme příště udělat jinak. Pokud se budeme chyb bát, nikdy se tuto důležitou informací nedozvíme,“ radí psycholog.
Nezapomeňte na:
 |
