Někdy ani druhá šance nestačí, říká v Rozstřelu Tereza Maxová

Akce startuje ve čtvrtek. V letošním roce je možné zapojit se odkudkoli a kroky či rovnou kilometry sbírat online prostřednictvím aplikace. Každým kilometrem nadaci vyděláte dvacet korun.

„Oficiálně akci startujeme tiskovou konferencí na Výstavišti a uzavřeme to Dnem hrdinů zase na Výstavišti, kde budeme mít něco jako rodinný park a kde zjistíme, kolik peněz se získalo na dobrou věc,“ doplnila v Rozstřelu patronka akce Tereza Maxová.

Podle druhého hosta pořadu Rozstřel Terezie Sverdlinové, ředitelky Nadace Terezy Maxové, se tak letos TERIBEAR rozhodl vyjít vstříc regionům, protože veškeré dění se odehrávalo v Praze.

Maxová odstartovala happening Hýbejte se s TERIBEARem. Pomozte i vy pohybem

„Potkávali jsme se na jedné trati, která napsala spoustu krásných příběhů, ale ta trať byla jen v Praze a nám vždy po skončení TERIBEARa psali třeba z Brna nebo i z jiných měst: ‚A proč to neděláte u nás a proč to neděláte v tomto městě?‘ Popravdě, nadace má jenom čtyři zaměstnance a jsme opravdu malinkatý tým, tak není v našich ani lidských, ani finančních možnostech happening dělat v jiných částech republiky. Takže jsme vyslyšeli toto volání a chtěli jsme to dopřát vlastně všem, kdo mají chuť a čas natáhnout tenisky. Nebo vlastně stačí i lodičky,“ vysvětlila Terezie Sverdlinová.

Za týranou maminku i na vysokoškoláka

Všichni, kdo se rozhodnou běžet, jít nebo i uklízet, si mohou vybrat jeden silný lidský příběh, který nadace nabídla a pro který bude peníze sbírat. Anebo vložit důvěru do lidí z nadace, kteří už nasbírané peníze rozdělí tam, kam to bude nejvíc potřeba.

20 fotografií

Jak vlastně příběhy vybírá nadace? „Máme deset oblastí, kterým se věnujeme. A pro každého žadatele s každé oblasti jsou ta kritéria jiná. Jinak hodnotíme žadatele, který chce stipendium nebo podporu na vysoké škole a je z dětského domova. A jinak se díváme na nadaci, která pracuje s rodinou a snaží se udržet bezpečí pro dítě. Na samotném TERIBEARu už jsou konkrétní příběhy, které chce nadace podpořit,“ vysvětlila ředitelka.

„Ty konkrétní příběhy jsou důležité, aby si lidi dokázali představit, čím si týraná maminka musí projít nebo nač děcko, které chce studovat, skutečně ty peníze potřebuje. Spousta lidí si nevybere a zaškrtne, že je jim v podstatě jedno, kam ty peníze půjdou, hlavně že půjdou na dobrou věc. Ale lidi, kteří mají třeba vlastní zkušenost s kojeneckým ústavem nebo vlastní zkušenost s domácím násilím, tam většinou zaškrtávají to, co se jich osobně dotýká,“ doplnila Tereza Maxová.

Za osm let TERIBEARa odpromovalo 33 studentů, pochlubila se v Rozstřelu Tereza Maxová. Terezie Sverdlinová ale upozornila, že ne všem žádostem je vyhověno a že ne všechny úmysly žádajících jsou čisté.

„Pojďme si upřímně říct, že všecko je to vlastně o lidech a o nějakých motivacích, proč žádají. Ne vždycky jsou ty motivace nejpotřebnější. Někdy se to prostě jenom zkusí,“ uvedla Sverdlinová.

„Samozřejmě řešíme příběh od příběhu velmi individuálně, ne vždycky se shodneme, ale pro nás je třeba velmi důležité doporučení OSPODu. Jsme malá organizace tady v Praze o čtyřech lidech a potřebujeme, když je třeba maminka ze Znojma nebo z nějakých jiných regionálních měst, vědět, že je navázána na dávky. Potřebujeme mít takové doporučení od někoho, kdo řekne: ‚Ano, pomozte jí, protože my víme, že jinak se o děti bezpečně stará‘,“ dodala.

Kdo chce změnit svůj život, aktivně se zapojí

Nadace Terezy Maxové však neposkytuje jen pasivní pomoc formou financí. Potřebným pomůže najít práci a aktivně změnit svůj život k lepšímu tak, aby mohl v budoucnu být samostatný, úspěšný, soběstačný, připomněly obě ženy v Rozstřelu.

„To je vždycky hrozně hezké sledovat, protože tam na tom se hezky ukáže, jestli ten člověk chce nebo nechce pomoct. Když chce pomoct, tak hledá i cestu a to navedení vnímá jako naši pomoc, naši snahu ho posunout z bodu A do bodu B. My neříkáme: běžte do práce, my vám už dál nepomůže. My říkáme: ‚běžte do práce a my vám rádi pomůžeme s tím, s tím, s tím. A pokud nechcete, to znamená, že chcete jenom od systému, ať už státní nebo nestátní podporu, ale v podstatě vám to vyhovuje tak, jak to je‘,“ vysvětlila ředitelka.

Tereza Maxová připomněla takzvané turistky po azylových domech, které se často i několikrát, v podstatě nepoučené, vracejí do azylového domu vždy s novým dítětem a vždy se jim pomůže.

Kolik šancí už je dost?

Kolikrát by měl potřebný člověk dostat šanci, aby se dokázal sebrat ze dna a aby mohl svůj život nastartovat k lepšímu? „Byli jsme v Ostravě a potkali jsme holčinu, která nám vyprávěla, že až šance číslo sedm jí změnila život. Že byla bezdomovkyně, alkoholička, vlastně i drogy přišly, a že až sedmá šance ji opravdu nakopla,“ vyprávěla v Rozstřelu Terezie Sverdlinová.

„Je velmi těžké to soudit. Člověk nějak vyrůstal, získával doma nějaké dovednosti, zkušenosti, měl v podstatě vychování, vzdělání, měl to bezpečí domova. Kdežto tito lidé to nemají. Je to velmi složité. Když nemáte na čem stavět, tak to chce hrozně moc odvahy a ta píle musí být ještě dvojnásobná,“ upozornila Tereza Maxová.

Dodala, že když poprvé před šestadvaceti lety přišla do kojeneckého ústavu, měla tendenci soudit maminky za to, že tam své děti nechaly. Jenže často šlo o ženy, které nevěděly, co se sebou, často se nedokázaly postarat ani samy o sebe, natož o své dítě. „Myslím, že tam je důležitý opravdu příběh od příběhu. Vlastně to není jenom nějaká žádost, nějaký list papíru, co k nám přijde. Za tím listem papíru je opravdu jeden lidský osud,“ doplnila.

Důvěra je velmi důležitá a pravidla zrovna tak. „My třeba nedáváme podporu těm, který nám řádně nevyúčtují předchozí pomoc, to určitě ne. A v rámci krizového fondu pomoci máme jasně dáno, že pomoc jde jenom jednou, protože předpokládáme, že tou naší intervencí fond pomáhá rodinám, kde hrozí akutní odebrání dítěte, ale jinak se předpokládá, že ta rodina funguje zdravě a bezpečně.“

„Každý z nás se může dostat do situace, kdy je najednou bez střechy nad hlavou. Ta pravidla určitě jsou a jsou velmi důležitá, protože to, že pomoc dáme sem, znamená, že už tu částku nemůžeme dát někam jinam. Proto prověřit, vědět a mít opravdu konkrétní přístup k tomu danému lidskému příběhu, je velmi důležité,“ dodala Tereza Maxová.

Jak se peníze přerozdělují? Proč je při výběru nadace důležitá výroční zpráva? A jakým směrem se nyní odebírá osud kojeneckých ústavů? Poslechněte si celý záznam pořadu Rozstřel s Terezou Maxovou a Terezií Sverdlinovou.