Příběh Karolíny Tohle jsem nečekala
Jsem asi rok rozvedená. Když jsem se otřepala po odchodu bývalého muže z nejhoršího a začala mít zase chuť se s někým sblížit, vysvětlily mi kamarádky, že jediná šance, jak někoho poznat, je pro ženské mého věku (táhne mi na padesátku) online seznamka.
Holky mi daly spoustu dobrých rad, jak to přes internet zvládnout, kde se s dotyčným živě potkat, na co se ptát a neptat nebo co si obléct na sebe, prostě mě dokonale instruovaly a vybavily. Teoreticky. Na někoho, kdo by mě zaujal, jsem potom číhala docela dlouho, ale objevil se.
Ozval se mi na inzerát muž, který se prezentoval jako pohodový šedesátník v dobré kondici. Nejsem nijak předpojatá, na fotkách vypadal dost pohledně a hezky se mi s ním i psalo, tak mi byl věkový rozdíl fuk. Měl taky celkem pěkný projev, žádné hrubky, zdálo se, že musí mít rozhled. Jsem asi ze staré školy, tak mi to přišlo důležité.
Docela jsem se na setkání s ním těšila, čekala jsem takového rozumného zralého muže, který už má něco odžito a ví své. Navíc psal, že je vysoký... Zarazilo mě už to, že se chce se mnou potkat v hospodě. Myslela jsem, že půjdeme aspoň někam na jídlo, jenže on vybral lokál, kde se opravdu dalo pít jen pivo.
I seznamování se musí umět. Osm praktických tipů, jak najít lásku |
Mávla jsem nad tím rukou, krásně jsem se oblékla a namalovala a pak jsem nervózně stepovala před putykou a vyhlížela vysokého pána. Přiřítil se vysoký muž, ale tak nahrbený a hubený, že vypadal o polovinu menší. Když jsme si podali ruku a já se mu lépe podívala do tváře, došlo mi, že použil nejméně dvacet let starou fotku. Vůbec nevypadal na šedesát, ale na osmdesát.
Nechtěla jsem být za povrchní slepici, věřila jsem, že i v poněkud použitém těle může dřímat dobrá duše. A co následovalo? No, vešli jsme spolu za trapného ticha do hospody, kde si překvapivě dal limonádu. Aby řeč nestála, prohodila jsem, zda chlapi nepijí raději pivo než malinovku. Na to mi odpověděl, že už byl dvakrát v protialkoholní léčebně.
To mě zarazilo, po telefonu se nezmínil. Ale to nebylo vše. Po půl hodině mých pokusů o konverzaci se pán, který mě neustále oslovoval „vole“, přiznal, že si se mnou psal jeho kamarád z ubytovny a že by bylo vhodné, kdybychom šli hned ke mně, aby se podíval, kde žiju. Nebude mít od dalšího měsíce kde bydlet, tak by se prý rád rovnou nastěhoval. Načež se usmál, abych v plné kráse viděla jeho holé dásně.
Co vám mám povídat, z té schůzky jsem utekla, asi jsem měla aspoň zaplatit tu nedopitou sklenku vína, kterou jsem si objednala, ale nešlo to. Slyšela jsem, jak za mnou ještě volá, co blbnu a že on to za mě cálovat nebude. Přiznám se, že jsem to stále nezpracovala. Kamarádky mi tvrdí, že to byl extrém, že ne každá první schůzka domluvená přes internet je taková, ale já tomu asi už nevěřím.
Karolína
Co by měla Karolína dělat? Hlasujte v anketě na další straně.
