Vladimír Beneš se řadí k osmdesátce nejlepších neurochirurgů světa. Loni v říjnu obdržel od prezidenta Petra Pavla medaili Za zásluhy I. stupně v oblasti vědy. „Nikdy mě nenapadlo měřit čas, který trávím v nemocnici. Je to konec medicíny, dělá to z lékařů dělníky u pásu“, říká.
Máte za sebou téměř 9 000 operací. Nejdelší trvala 24 hodin. Která pro vás byla nejtěžší? Uvědomil jsme si to až po dlouhé době. Bylo to někdy v roce 1992. Přišla mi pod ruku dvouletá holčička s aneuryzmatem vena magna Galeni – uprostřed mozku měla ohromné zkraty mezi tepnami a žílami ústícími do hlavní žíly – ta se pak roztáhla do toho aneuryzmatu. Bylo tam plno spojů do jemných žil, všechny byly nadmuté tepennou krví. A já jsem se do toho tehdy pustil, i když bylo na hraně, zda to operovat. V jednu chvíli to prasklo. Pak se naštěstí krvácení spontánně zastavilo, takže jsem mohl operaci dokončit. Ale bylo to fakt těžké.
Podle mě je to konec medicíny. Dělá to z ní záležitost dělníka od pásu. S tím přijde i ta mentalita a nezájem. Ale je to holt generační problém, kdy lidé dávají přednost věcem kolem.
o protestech mladých lékařů kvůli přesčasům
Dočtěte tento exkluzivní článek s předplatným iDNES Premium
