Celkem často mi nezbývalo moc volného času, ale v práci mě to nesmírně bavilo a naplňovalo. Povedlo se mi vypracovat se na vysokou manažerskou pozici v mezinárodní firmě. Bývala jsem v kanceláři mnohdy až do večera a kolikrát jsem neměla čas ani se pořádně najíst.
Poslední měsíce jsem se začala cítit unavená, měla jsem pořád žízeň. Přičítala jsem to stresu z nového projektu. O to víc jsem se těšila, že na chvíli vypnu na firemním teambuildingu.
Můj boj s nemocíČlánek je součástí cyklu Můj boj s nemocí. Seriál píšete vy, naši čtenáři. Chtěli bychom pravidelně přinášet vaše příběhy o tom, jak se vyrovnáváte, nebo jste se vyrovnávali s různými onemocněními u vás či vašich blízkých. Své příběhy posílejte na adresu zdravi@idnes.cz. Nejzajímavější zveřejníme a odměníme částkou 500 korun. Myslíme si, že vaše příběhy mohou pomoci lidem v podobné situaci. |
Večírek hrůzy
Ten den byl v práci obzvlášť náročný. Příprava prezentace mi zabrala tolik času, že jsem před večírkem ani nestihla zajet domů, abych se převlékla. Natož se najedla. Vyrazili jsme s kolegy do restaurace přímo z kanceláře a zamířili rovnou do baru a objednali si první drink. Hodiny ubíhaly a já si dala další koktejly.
Najednou jsem se začala cítit nějak zvláštně. Zamotala se mi hlava a udělalo se mi mdlo. Musela jsem si na chvíli sednout, abych nespadla. Napila jsem se vody, ale vůbec mi to nepomohlo. Opile jsem se přitom necítila, zas tolik jsem toho neměla.
Začala jsem nějak zvláštně a zrychleně dýchat, jako kdybych měla panický záchvat. Tušila jsem, že je něco špatně. Musela jsem vypadat opravdu divně, jelikož se za mnou trousili kolegové a dělali si ze mě legraci.
Mumlala jsem něco o tom, že mi není dobře a že potřebuju pomoct, ale všichni si mysleli, že jsem vypila víc, než snesu. Zbytek večera si nepamatuju.
Hrozí vám cukrovka, mrtvice, nebo degenerace sítnice? Otestujte se doma |
Nová příležitost
Probudila jsem se v nemocnici s hadičkou zavedenou v ruce. Byla jsem v šoku. Hlavou mi probíhaly všechny katastrofické scénáře. Ráno na vizitě mi lékaři řekli, že mi zjistili diabetes mellitus prvního typu, který se projevil závažnou komplikaci – ketoacidózou.
Postupně mi narůstala glykemie a tento stav mě ohrožoval na životě. Kombinace hladovění, alkoholu a stresu mému stavu také dost napomohla. Dozvěděla jsem se, že odteď si bohužel budu muset píchat inzulín a brát další léky.
Lékař také zdůraznil, jak moc důležité je v mém případě pravidelné měření hodnot cukru v krvi. Doporučil mi vyzkoušet senzor, který bude měřit hodnoty za mě, takže se nebudu muset pokaždé píchat do prstu nebo nosit glukometr.
Senzor mě navíc upozorní i na blížící se výkyvy příliš nízké, nebo naopak vysoké hladiny krevního cukru. Ulevilo se mi, jelikož mám po této příhodě z dalších komplikací strach. Došlo mi, že kvůli své velmi stresující práci jsem o sebe vůbec nedbala.
Od rána do večera jsem seděla v kanceláři a pořádně jsem nejedla – můj typický jídelníček byla hlavně káva a rychlé svačiny. Teď už vím, že budu muset jednak hodně zvolnit, a hlavně se jako diabetička mnohem víc hlídat.
Říká se, že čas jsou peníze. Ale na co vám jsou, když si za ně nekoupíte zdraví?
Názor odborníkaDoc. MUDr. Denisa Janíčková Žďárská, Ph. D. Diabetes mellitus 1. typu se nemusí nutně objevovat jen u dětí – onemocnět lze v jakémkoli věku. Často začíná vysokou glykemií a ketoacidózou (z pacienta je cítit acetonový dech). Člověk s cukrovkou by měl upravit svůj životní styl – měl by dbát na pestrou a vyváženou stravu a neměl by zapomínat na pravidelnou fyzickou aktivitu. Naopak je třeba vyhýbat se stresu a alkoholu, ten totiž obsahuje mnoho prázdných kalorií a cukru. Onemocnění je vždy třeba léčit inzulínem. Proto je pravidelný selfmonitoring stěžejní – výkyvy hladiny glykemie jsou velmi nebezpečné. Pravidelnou kontrolou hodnot lze předcházet závažným stavům, jako je hypoglykemie (nízká hladina cukru v krvi) nebo hyperglykemie (vysoká hladina krevního cukru). V případě neléčení či nedůsledného hlídání nemoci hrozí ketoacidóza – závažná akutní komplikace diabetu, která může vést až k ohrožení života. |
