Na plíce jsem čekal rok, teď si užívám život s blízkými

Při prvních potížích s kašlem mě můj lékař poslal do Centra nukleární medicíny ve Vysočanech, kde mi řekli, že mám plicní embolii. Putoval jsem do nemocnice, kde mě na týden hospitalizovali a užíval jsem léky. Jenže ani půl roku po návratu domů problémy s kašlem neustupovaly, naopak se zhoršily.

Můj boj s nemocí Článek je součástí cyklu Můj boj s nemocí. Seriál píšete vy, naši čtenáři. Chtěli bychom pravidelně přinášet vaše příběhy o tom, jak se vyrovnáváte, nebo jste se vyrovnávali s různými onemocněními u vás či vašich blízkých. Své příběhy posílejte na adresu zdravi@idnes.cz. Nejzajímavější zveřejníme a odměníme částkou 500 korun. Myslíme si, že vaše příběhy mohou pomoci lidem v podobné situaci.

Když jsem znovu vyhledal lékaře, při CT mi objevili změny na plicích a hned mě poslali na plicní kliniku. Tam jsem se dozvěděl, že mám plicní fibrózu v pokročilém stadiu. Nasadili mi léky, které však nezabíraly, a po půl roce jsem se dozvěděl, že jediné, co mi pomůže, je transplantace plic.

Nekonečné čekání

Absolvoval jsem čtrnáctidenní sérii vyšetření a pohovorů, při nichž lékaři zjišťovali můj celkový zdravotní a psychický stav. Konzilium odborníků poté rozhodlo o mém zařazení do transplantačního programu. Na plíce jsem čekal přibližně rok.

Za tu dobu se můj stav začal rychle zhoršovat, posledního půl roku jsem už nebyl schopen fungovat bez kyslíkového přístroje. Každé zazvonění telefonu s neznámým číslem znamenalo naději. Byl jsem připravený kdykoli vyrazit.
Když mi opravdu zavolali, že pro mě mají plíce, zařídil jsem nejnutnější, třeba hlídání pro dceru, protože manželka byla zrovna na pohřbu příbuzného na Moravě.

Jizvy na plicích nejsou vidět, ale mohou zabíjet. Pozor na plicní fibrózu

Období nejistot

Šel jsem rovnou na sál. První dny po operaci byly krušné. Hlavně pro rodinu. Zůstal jsem v umělém spánku a nebylo jisté, jestli se probudím. Trvalo to týden, ale všechno nakonec dobře dopadlo. Po probuzení jsem byl hodně oslabený, ale cítil jsem se dobře, nic mě nebolelo.

V nemocnici jsem strávil čtyři měsíce a pomalu se dostával do kondice. Nastartovat oslabené tělo bylo náročné, ale po propuštění domů to šlo lépe, hlavně díky psychice.

Cítím se skvěle

Po měsíci jsem se vrátil do práce. Mám vlastní stavební firmu, můžu pracovat z kanceláře nebo z domova. To je velká výhoda. Užívám pravidelně léky, takzvaná imunosupresiva, která tlumí imunitní systém a zabraňují tělu, aby bojovalo proti cizímu orgánu.

Zároveň si zlepšuji svou fyzickou kondici. Vrátil jsem se k tenisu, cvičím na veslařském trenažéru a jezdím na kole. Jím zdravě, nepiju alkohol a snažím se vyvarovat situací či míst, kde bych mohl chytit nějakou infekční chorobu.

Každé tři měsíce docházím na kontrolu k lékaři. Vždycky mě čekají jaterní a krevní testy, rentgen a spirometrie, která hodnotí stav plicních funkcí. Zatím se tyto hodnoty stále zlepšují, což je skvělé. Cítím se velmi dobře, nic už mě teď v životě neomezuje.

Idiopatická plicní fibróza Nemoc se ohlašuje nenápadně, člověk se začne zadýchávat do schodů, později i při chůzi či hovoru. Idiopatická plicní fibróza poškozuje plicní sklípky, jizví je – ubírá plochu k dýchání, plíce tuhnou a člověk se nemůže nadechnout. Postup nemoci zpomaluje léčba, důležitá je však včasná diagnostika.