NA KAFI: O smrti mluvte na rovinu, i když jsou pozůstalí ještě moc malí

Jak děti vnímají smrt? A jak se vyrovnávají se smrtí blízkého? Trvá jim to déle, nebo je jejich truchlení kratší? Jak s dítětem vlastně o smrti mluvit? To jsou otázky, které automaticky naskakují s příchodem hosta dalšího dílu podcastu Na Kafi. Sylvie Stretti je ředitelkou neziskové terapeutické poradny Vigvam, jež pomáhá malým i dospělým pozůstalým srovnat se se smrtí blízkého člověka.

„Je hodně důležité, aby dítě vědělo skutečnost takovou, jaká je. Když někdo zemře, tak zemře. Neodstěhoval se, neopustil to dítě nebo nezmizel. Záleží na věku i rozumové vyspělosti dítěte, a také na tom, jak moc je schopný o tom dospělý mluvit, ale mluvme na rovinu. Ať už našeho blízkého srazilo auto, či měl vážnou nemoc a nepodařilo se ho vyléčit,“ uvedla v podcastu Sylvie Stretti s tím, že toto všechno si dítě zaslouží vědět a že je nutné být připravený na další a další otázky, které budou od dítěte postupně přicházet.

Samozřejmě může nastat situace, kdy o tom dospělý není schopen mluvit. „Je dobré mít domluveného někoho, za kým může dítě vždy jít, kdo mu na všechny tyto otázky odpoví,“ dodává ředitelka Vigvamu.

Nechte rozhodnout dítě

Spousta rodin s malými dětmi při smrti blízkého člověka řeší, zda vzít dítě na pohřeb. Zda je už dostatečně velké na to, aby bylo součástí i těchto smutných rituálů a aby mu nezpůsobily zbytečné trauma.

PODCASTY iDNES.cz Ženský svět do uší. Redakce ONA pro vás rozjela nové podcasty. NA KAFI najdete na iDNES.cz ale i na platformách, jako je Spotify, Apple nebo Google. Ať se vám dobře poslouchá...

„I tady platí základní rada: s dětmi mluvte. Vysvětlete jim, co pohřeb znamená a jak bude asi probíhat. Ony vám pak samy řeknou. I to tříleté dítě je schopné říct, jestli tam půjde nebo nepůjde. A jestli potřebuje rituál ve formě pohřbu s ostatními lidmi, nebo potřebuje rituál ve smyslu nakreslit obrázek, poskládat z něj lodičku a poslat ho po vodě...,“ vysvětluje principy ideální komunikace Sylvie Stretti s tím, že rozhodovat za dítě bychom neměli, protože je tam velké riziko, že v takto náročné situaci pochybíme.

Kdy hledat pomoc

Truchlící člověk je často uzavřený sám v sobě a potřebuje nějaký čas, aby dokázal nahodit správnou výhybku a znovu v životě fungovat. O to těžší je situace, kdy je navíc pozůstalým rodičem a má smrt partnera vysvětlit svému dítěti, sdílet s ním svůj smutek, pomoci mu, aby v té situaci nezůstalo samo.

„Změnu chování u dítěte po smrti blízkého nemusí zaznamenat jen rodič, ale také škola a školka, kde dítě tráví spoustu času. Cestou je skontaktovat se se školou, naplánovat postupný návrat dítěte do školy, ale i to, kdo to řekne spolužákům a kolegům. Nebo zda bude mít dítě nějakou dobu hájení a zda se bude zkoušet pouze písemně nebo ústně. Protože někdo je schopný fungovat, ovšem nezvládá centralizovanou pozornost,“ vysvětluje Sylvie Stretti

V posledním dílu podcastu Na Kafi se také dozvíte, jaké jsou fáze truchlení, jak dlouho trvá dítěti a jak dlouho dospělému, nebo v čem se tento proces u dětí a dospělých liší.

Terapeutická poradna Vigvam Vigvam funguje v Praze a v rámci stabilizační podpory pozůstalých nabízí online pomoc, která je ideální například pro teenagery, ale také terapeutickou pomoc pro malé děti i dospělé pozůstalé, kteří se těžce vyrovnávají se smrtí blízké osoby. Terapeutům z Vigvamu se ozývají lidé, kteří si nejsou jistí, zda téma smrti s dětmi komunikují správně a dostatečně, ale také třeba rodiče dětí, které po smrti blízkého změní své chování. „Nemusí to být jen zlobivé dítě, ale také extrémně hodné, jež nezlobí, nedává o sobě vědět. I to je špatně,“ upozorňuje ředitelka poradny, Sylvie Stretti. Většina z pětice terapeutů, které nezisková poradna Vigvam má, spolupracuje s dospělými nebo s teenagery, takže ředitelka nyní intenzivně shání další sílu, jež by se věnovala menším dětem. Vigvam má také vzdělávací programy pro školky a školy. Pořádá pro ně webináře a osvětu. Učí je, jak a nakolik komunikovat s žáky o smrti.