Příběh Jarmily Povídat umí, poslouchat ne
Můj muž je brilantní vypravěč, ozdoba každé společnosti. Kamkoliv přijde, všude je ho plno, všichni se smějí a výborně baví. Mě samotnou na to v podstatě uhnal, protože to žádný prvoplánový krasavec není. Ale co mu příroda ubrala na kráse, to mu přidala na ostrovtipu a šarmu.
Co možná nevíte o komunikaci
|
Rozhodně si tedy nemůžu stěžovat, manžela mi kdekdo závidí. „S tím musíš mít veselý život, to je prima,“ slýchám od druhých často. Ano, veselo doma máme, ale bohužel ne proto, že bych se smála mužovým vtípkům.
Manžel je totiž povídálek první kategorie, ale co neumí, to je naslouchat. Když mluví on, všichni mlčí a hltají každičké slovo, co mu jde z úst, včetně mě. Ale jakmile dojde na to, že ho já musím o něčem informovat, je jako postižený selektivní hluchotou.
Zásadně se mi v momentě, kdy na něj mluvím, nedívá do očí. Dělá něco na mobilu, přepíná programy v televizi či listuje novinami a k tomu průběžně přikyvuje. Ale nevnímá mě, protože kýve automaticky, úplně jedno na co.
Když mu takhle sdělím, co všechno má udělat a s čím potřebuju pomoct, odkývá mi to taky, ale samozřejmě to pak neudělá – a ještě se diví, že jsem po něm něco chtěla. „Jenže jak jsem to měl vědět, vždyť jsi mi nic neřekla!“ Tak se obvykle hájí a já přímo rostu.
Několikrát jsem si tyhle jeho „show“ tajně natočila na telefon, abych měla důkaz, že mě prostě neposlouchá, ale místo aby se chytil za nos, rozčílil se, (ne)překvapivě na mě. „Copak jsem u výslechu, že se chováš takhle? Stojí ti za to se takhle shazovat? To nemám nárok na chvilku klidu?“
Přítel vidí náš vztah jinak. Pro mě je to láska, pro něj zábava, trápí Leonu |
Jedná se vlastně o jediné „argumenty“, které má v rukávu, protože logicky to zdůvodnit nejde. Vlastně to nemá žádné normální vysvětlení, jedině snad, že mě chce vytáčet a provokovat. Dělá to schválně? Nebo si prostě nemůže pomoct?
Co by měla Jarmila dělat? Hlasujte v anketě na další straně.
