Jedináček – prokletí, nebo záruka úspěchu?
„Když ti byly tři, myslela jsem si, že jsem těhotná. Zůstala jsem tehdy vzhůru celou noc a dělala si seznam pro a proti. Nad ránem mi bylo jasné, že prostě nemůžu mít druhé dítě,“ popisuje na úvod své knihy One and Only úspěšná americká spisovatelka Lauren Sandlerová příběh, který jí svěřila matka. Ta se (stejně jako později Lauren) rozhodla mít pouze jedno dítě.
„Záhy pak vyjmenovává všechna pro: mohla pokračovat ve své kariéře, ponechat si stávající byt, zachovat si určitou míru nezávislosti a nemít příliš starostí s penězi. Přerušuji tok slov a ptám se, jaká jsou tedy proti. S dalším dítětem bych prostě musela být naprosto odlišnou osobou. Můj život by se naprosto změnil,“ shrnula spisovatelčina matka pocity mnoha žen, které se potýkají se stejným rozhodováním.
Sandlerová ve své knize s podtitulem Svoboda mít jedináčka a radost jedním být nejen odhaluje, jaké je to být jedináčkem a zároveň si sama zvolit mít jen jedno dítě, ale také detailně rozebírá pro a proti takové volby.
Ten, kdo se rád bojí, jistě zaznamenal, že jedináčci jsou u tvůrců hororových filmů mnohem oblíbenější než ostatní děti. Mnoho z nás si určitě vzpomene na zakomplexovaného Normana z Psycha, osamělého Dannyho z Osvícení nebo zoufalé Carrie ze stejnojmenného horroru Stephena Kinga. Všichni jsou to „divňasové“, u kterých cejch jediného dítěte silně posiluje prostý fakt, že s nimi není něco v pořádku.
Dá se říci, že dnešní doba je k jedináčkům shovívavá. Rozhodně tomu tak ale nebylo vždy. Ještě na začátku dvacátého století se psychologové shodovali, že být jedináčkem je prokletí na celý život.
Výzkum terapeutů Smiley a Margaret G. Blantonových z dvacátých let dokonce popisuje, že „jedináčci jsou obrovsky handicapovaní a nelze předpokládat, že půjdou životem se stejnou měrou přizpůsobení se jako děti v rodinách s více potomky.“
Společnost vs. novopečené matky. Ničí je tlak i pocit vlastní nedostatečnosti |
Dnes se odborníci naopak přiklánějí k názoru, že být jedináčkem může přinášet dokonce určité výhody. „Jedináčci jsou lépe napojeni sami na sebe, což vytváří stabilní základ pro pocity vlastní dostatečnosti, přispívá k nezávislosti, a dokonce příležitostnému užívání si samoty,“ popisuje americký psychoterapeut Carl Pickhardt, autor knihy Budoucnost vašeho jedináčka: Jak vést vaše dítě ke šťastnému a úspěšnému životu.
V poslední době bylo provedeno několik studií, které byly zaměřeny na děti bez sourozenců. Jeden z výzkumů s názvem Project Talent například sledoval 440 000 dětí na různých amerických středních školách a poté se k nim vrátil, když jim bylo 30 let. Z výzkumu vyplynulo, že jedináčci měli v kognitivních testech napříč školami lepší výsledky než zbytek dětí.
O několik let později se navíc ukázalo, že jedináčci dosahovali v dospělosti lepších akademických výsledků, a navíc si vzali partnery s vyšším vzděláním. Po porovnání s dalšími výzkumy mají odborníci jasno. Jedináčci mají tendenci k vyššímu skóre v testech inteligence a dosahují větších úspěchů ve škole a práci.
Osamělý hráč nesoucí tíhu velkých očekávání
„Když se mě děti ve škole ptaly na sourozence, vždycky jsem se tolik styděla za fakt, že jsem jedináček, že jsem si vždycky nějakého vymyslela,“ přiznává dnes už dospělá žena, které prý navíc slovo jedináček vždycky znělo hanlivě a v podstatě ji přirovnávalo k neschopnému maminčinu mazánkovi.
Hodně jedináčků svým kamarádům sourozence závidí a mají pocit, že oni nikdy s nikým podobnou „jednotku“ nevytvoří. Nikdy nezažijí sourozenecké pošťuchování. Jejich rodiče zároveň nikdy nebudou svědci sladkého momentu, když vezme starší sourozenec toho novorozeného něžně za ruku.
Jak z kluka vychovat muže s velkým M. Zásadní je moc toho nepokazit |
Je faktem, že jedináček bude vždy dynamiku uvnitř rodiny vnímat jinak než dítě, které se může opřít o sourozence. Pozitivní sourozenecký vztah je bezesporu ochranným štítem proti manželským konfliktům rodičů, v extrémním případě zániku jejich manželství.
„Rozvod je obtížnější pro jedináčky, protože jsou všeobecně citlivější k bolesti rodičů, což vše ztěžuje,“ vysvětluje Pickhardt a dodává, že sourozenci, kteří si prošli rozvodem rodičů často říkají, že nezůstanou u jednoho dítěte, protože se jednoduše bojí, že by své dítě ochudili o podporu a parťáka v případě krachu svého svazku. Je obvyklejší, že sourozenci si v emocionálně vypjaté situaci pomáhají spíše než naopak.
Pokud se rozhodnete přivést na svět pouze jedno dítě, můžete mít sklony vložit do něj nejen všechnu svou lásku, ale také naději a doufání, což může být velmi zavazující. Váš jedináček bude celý život nejspíš pociťovat větší tlak na to, aby vás nezklamal více než dítě obklopené sourozenci.
Psychologové se shodují, že se sourozencem ve svém životě se dítě cítí „volněji neuspět“, což je bezesporu velké životní privilegium v době, která je zcela zaměřena na výkon.
Potomstvo jako zdroj našeho štěstí
Některé ženy vnímají jedno dítě jako výborný kompromis mezi bezdětností na straně jedné a ztrátou sama sebe v péči o více dětí na straně druhé.
„Sama jsem děti nikdy nechtěla, ale manžel mě přesvědčil alespoň k jednomu. Začátky byly těžké, ale teď jsem ráda, že jsem si pořídila alespoň jedno. Stále mi zbývá čas na vlastní zájmy a společenský život, protože je zkrátka jednodušší udat jedno dítě než dvě,“ popisuje mladá maminka, která po mateřství nikdy netoužila a ví, že u jednoho dítěte zůstane.
Nepropadejte panice. Biologické hodiny jsou jen nástrojem k manipulaci žen |
Zajímavé je, že podle výzkumu The Journal of Health and Social Behaviour psycholožky Robin Simonové zažívají dospělí s dětmi deprese a pocity nepohody více než dospělí, kteří se nikdy rodiči nestali. Nezáleží přitom na vzdělání, rase nebo pohlaví.
Podle Simonové je na vině kombinace sociální izolace, absence podpory zvnějšku a očekávání přívalu štěstí při příchodu dítěte na svět. „Naše očekávání, že dítě zajistí život naplněný štěstím, radostí, spokojeností a pýchou, je přidaným, i když skrytým zdrojem potenciálních depresí pro všechny rodiče,“ dodává Simonová.
Kromě jistého rodičovského pohodlí může být dalším argumentem proč mít jen jedno dítě také hledisko ekologické. Jeden člověk za svůj život vytvoří průměrně 1,4 milionů kilogramů CO2, spotřebuje 10,4 milionů kilogramů vody a vyprodukuje více než 3 000 kilogramů jídelního odpadu. Planeta nám tedy za rozhodnutí mít pouze jedno dítě bezesporu poděkuje.
Jak se tedy rozhodnout správně?
Rozhodnutí, zda mít, či nemít druhé dítě, může být jedním z nejtěžších v životě ženy. Ovlivňují ho nejen objektivní důvody zmiňované výše, ale také subjektivní pocity, jako jsou špatné zkušenosti z těhotenství a porodu nebo strach, že si své rozhodnutí budou jednoho dne vyčítat.
Vyhoření může rozložit domov, hrozí i na mateřské. Pomůže pestrost a balanc |
Pokud se rozhodneme zastavit u čísla jedna, zatímco všechny naše kamarádky začínají „druhé kolo“, může nás trápit otázka, zda náš jedináček nebude jednoho dne platit daň za naše rozhodnutí a relativní svobodu.
Důležité je, že pokud si svobodně vybereme žít život, který chceme, učíme tomu zároveň i své děti, které jednou budou stát před stejným rozhodnutím.
Pokud jim ukážeme své autentické já, které se dokáže rozhodnout podle hlasu svého srdce, učíme je vlastně tu nejdůležitější věc, a to žít život, který se líbí nám a nepodléhá názoru a vlivům ostatních. Jedině tak budeme opravdu šťastné a spolu s námi i naše děti, nehledě na to, zda mají sourozence, nebo nikoliv.
