Protože jsem nezměnila jídelníček ani životní styl a břicho bylo nafouklé, tak jsem požádala o radu nejbližšího lékaře – manžela chirurga. První ultrazvuk žádný problém v zažívacím traktu neodhalil, proto jsem oslovila gynekologa. Expertní sonografické vyšetření u Apolináře pak s jistotou potvrdilo nádor na vaječníku.
Muž mě vykrmoval
Veškeré naše letní aktivity se pozastavily a já jsem začala řešit, jaké kroky podniknu dál. Manžel se třemi dětmi mě podrželi, během dvoutýdenního čekání na zákrok jsme s mým mužem chodili do samých dobrých restaurací, kde jsem se pořádně vykrmila bílkovinami, abych na tu operaci měla sílu.
Můj boj s nemocíČlánek je součástí cyklu Můj boj s nemocí. Seriál píšete vy, naši čtenáři. Chtěli bychom pravidelně přinášet vaše příběhy o tom, jak se vyrovnáváte, nebo jste se vyrovnávali s různými onemocněními u vás či vašich blízkých. Své příběhy posílejte na adresu zdravi@idnes.cz. Nejzajímavější zveřejníme a odměníme částkou 500 korun. Myslíme si, že vaše příběhy mohou pomoci lidem v podobné situaci. |
Šlo o skutečně rozsáhlý zákrok: Lékaři se rozhodli pro totální hysterektomii, tedy odstranění vaječníků i dělohy. Klobouk dolů před všemi zdravotníky, s nimiž jsem měla možnost se setkat. Starali se o mě krásně.
Operace i hojení byly bez jakýchkoli problémů, takže už po pěti dnech jsem mohla do domácího ošetřování a rekonvalescence probíhala v rodinném kruhu. Neuběhl však ani měsíc a do nemocnice jsem se musela vrátit kvůli nesouvisející komplikaci – zauzlení tenkého střeva. Během čtyř týdnů jsem tak musela podstoupit druhou operaci v břišní dutině.
Držela mě rodina
Teprve na samotném konci letních prázdnin, když se všechny rány zahojily, jsem mohla nastoupit na léčbu v Onkogynekologickém centru u Apolináře. Jednou za tři týdny jsem tam docházela na chemoterapii.
Měla jsem obavy, ale lékaři mě důkladně obeznámili se všemi možnými vedlejšími účinky, a já jsem si zakázala vyhledávat dodatečné informace na internetu. Místo toho jsem dala na odborná doporučení a stejně jako kdykoli jindy ve svém životě jednoduše poslouchala vlastní tělo.
Syndrom malé sukně. Pozor na příznak rakoviny, která ohrožuje ženy |
Nedošlo tak ani na balíček nouzových léků, což byla jakási záchranná brzda, kterou jsem dostala pro případ, že by můj organismus chemoterapii snášel hodně špatně. Mnohem víc mi pomáhala rodina včetně mojí maminky, která za mnou po celé léto docházela, protože jsem nechtěla být sama doma, ačkoli po fyzické stránce bych to jistě zvládla.
Máme fajn partu
Prokázala se u mě mutace genu BRCA 1, takže lékaři doporučili genetické vyšetření také přímým příbuzným. Analýza DNA ukázala, že nosiči mutace jsou rovněž maminka a nejstarší syn.
Alespoň to víme a můžeme se účinně bránit. Momentálně podstupuji biologickou léčbu, jež cílí přímo na nádorové buňky a která má u většiny pacientů méně vedlejších účinků než chemoterapie. Počítám s tím, že se budu léčit aspoň dva roky. V práci máme bezvadný kolektiv skvělých žen, se kterými jsem mohla svou léčbu prožívat.
Svým způsobem jsem ráda, že jsem jim takhle připomněla, aby se nezapomínaly starat o své zdraví. Nejvíc ale vděčím své rodině. Vracet se s vážnou diagnózou do nemocnice, kde se narodily všechny moje děti, byl vážně zvláštní pocit.
Bylo pro mě nesmírně důležité jim ukázat, že jsem pořád jejich máma, kterou znají a která je tady pro ně. Naštěstí naše rodina stojí na pevných základech a moje nemoc nás ještě víc stmelila.
Rakovina vaječníkůNemoc způsobuje nevhodný životní styl, ale především dědičnost, proto by u všech pacientek s karcinomem vaječníků mělo být provedeno genetické vyšetření. Přibližně každý desátý nádor vaječníků totiž lékaři připisují na účet vrozeným mutacím genů BRCA 1 a BRCA 2. Tyto geny v naší DNA existují proto, aby bránily vzniku nádoru v tlustém střevě, slinivce, prostatě, ale především ve tkáních prsu a vaječníku. S poškozením jednoho z BRCA genů tak vzrůstá riziko vzniku rakoviny prsu až desetkrát. V případě vaječníků je riziko dokonce až třicetkrát vyšší. |
