Nacpat se, dokud to jde
Masopust následovaný čtyřicetidenním půstem je starobylou záležitostí. Zmiňován je už v 6. století, ale nejspíš navazuje na starší římské oslavy nadcházejícího jara. U nás pohltil staré slovanské rituály a tradice.
Masopust není jen o obžerství. Jeden z divů Česka má na seznamu UNESCO |
V Anglii se udržel i po tom, co král Jindřich VIII. v 16. století odtrhl církev od Říma a papeže, jakožto nejvyššího představitele, nahradil svou maličkostí. Angličané se tak v úterý před začátkem půstu nadále cpali tučným a mastným jídlem, jak byli zvyklí. První recepty určené pro Masopustní úterý bychom našli už v kuchařce z roku 1439.
V raném novověku se rozšířil zvyk jíst palačinky či lívance, na které se dalo „vyplácat“ ohromné množství vajec, mléka a tuku. Tyto potraviny totiž ve skromné postní kuchyni neměly místo a bylo třeba je spotřebovat, aby se nezkazily.
Dnes se na Masopustní úterý jí převážně lívance, jak je známe i v tuzemsku – hrubé, hutné, malé placičky. Ty dávné bychom označili spíš jako palačinky, bývaly totiž tenké a jemné jako pavučinka.
Umění obratně je přetáčet v pánvi bylo ceněné tehdy stejně jako dnes. Už v básni z roku 1619, která je součástí díla Pasquils Palinodia, se píše: „A každý muž a dívka se střídají a vyhazují své lívance [palačinky] do vzduchu ze strachu, že shoří.“