Jak se stalo, že se vaše rodina nadchla pro parkurové skákání?
Já ani manžel nejsme z jezdeckého prostředí a k parkuru jsme přišli díky naší nejstarší dceři Kristině, která se s vášní ke koním narodila. Místo s panenkami si hrála s koníky, stavěla jim stáje a ve čtyřech letech se nás snažila přesvědčit, abychom jí koupili opravdového poníka. Tehdy jsme jí její přání nesplnili, vysvětlili jsme jí, že kůň není křeček nebo pes a je to velká zodpovědnost. Avšak jí ta vášeň vydržela, v sedmi letech už chodila na pravidelné lekce jízdy a o rok později jsme jí opravdu prvního poníka pořídili. Její o rok mladší sestra Anna Marie se věnovala baletu, jakmile však vyzkoušela jízdu na koni, tak se jí to zalíbilo a rozhodla se sestru následovat. Trénovaly spolu, a když jim bylo oběma osm let, složily úspěšně zkoušky základního výcviku. Od té chvíle začaly také obě závodit.
Nebála jste se o ně?
Samozřejmě, každý sport má nějaká rizika a tento jich má ještě o něco víc. Přece jen musíte zvládnout uřídit velkého koně, tedy šest set kil živé váhy, u poníka asi čtyři sta, a může se stát cokoli – kůň může zakopnout, můžete spadnout, přepadnout koni přes hlavu. Těch rizik je prostě mnoho.
V kolika letech děti s parkurem začínají?
Pokud chce dítě dělat tento sport a jednou se mu věnovat na vrcholové úrovni, mělo by začít zhruba ve věku sedmi let. Nejdřív závodí na ponících a zhruba ve dvanácti letech přestupuje na velké koně. My jsme tuto fázi ještě o rok posunuli, protože mi to prostě přišlo příliš brzy. Je důležité, aby dítě bylo na přestup na velkého koně dobře připravené. Každopádně tento sport vyžaduje maximální nasazení, odhodlání a disciplínu.
Marie Vítek (46)podnikatelka a manželka realitního magnáta Radovana Vítka Pochází z Brna, kde také vystudovala Fakultu podnikatelskou na Vysokém učení technickém. Od roku 2018 se věnuje obnově jezdeckého areálu Chuchle Arena Praha. S manželem mají tři děti – dvě dcery a syna. Detailní bohatý program, který v letošním roce nabízí závodiště v Chuchli, najdete na chuchlearena.cz |
Parkur je také finančně velmi náročný sport. Dal by se vůbec dělat na špičkové úrovni bez odpovídajícího zázemí?
Pokud se dítě narodí do jezdeckého prostředí, kde mu například rodiče vychovají či připraví koně, pak není tolik financí potřeba. V opačném případě tento sport vyžaduje opravdu dobré finanční zázemí. Musíte koupit vytrénovaného koně odpovídajícího požadované jezdecké a skokové úrovni jezdce. Nestačí jen dobrý kůň, je potřeba i kvalitní trenér, dobré ustájení, kde se o koně výborně postarají, a je vhodné mít vlastního ošetřovatele koní. Nákupem koně výdaje opravdu nekončí.
Takže jste dcerám pořizovali koně už vycvičené přímo pro parkurové skákání?
Nemáme tolik zkušeností, musíme tedy kupovat koně, kteří dosahují sportovní úrovně, kterou momentálně potřebujeme.(Kristina i Anna Marie pod značkou V Team Prague bodují v národních i zahraničních soutěžích a reprezentují ČR v juniorské kategorii, pozn. redakce) Do tohoto sportu nelze poslat nezkušeného jezdce s nezkušeným koněm, to by nedopadlo dobře.
K parkuru jsme přišli díky naší nejstarší dceři, která se s vášní ke koním opravdu narodila.
Prozradíte, v jakých cenových relacích se tito koně pohybují?
Pokud se chcete věnovat parkurovému skákání na opravdu mezinárodní úrovni a obstát v obrovské konkurenci, tak už i pro juniorskou kategorii potřebujete koně, kteří se pohybují v cenách od stovky eur výše. Koně na hobby úrovni lze pořídit i za sto tisíc korun.
A jak se hledá koňský šampion?Jste ve spojení s určitými chovy, kde takové koně vychovávají?
Není to vůbec lehké, ale postupem času jsme se v tomto oboru zorientovali. Mohu říct, že opravdu spolehlivé koně lze koupit třeba v Německu od Paula Schockemöhleho, který má k dispozici asi tři sta padesát kvalitních sportovních koní. Je to zodpovědný chovatel, k němuž máme důvěru. Ale i v Česku už přibývají kvalitní chovy a dobrý kůň se dá pořídit i u nás.
Stačí jezdci trénovat na jednom koni nebo jich potřebuje víc?
Záleží na úrovni jezdce. V případě našich dcer, které jsou na juniorské úrovni a připravují se na mistrovství Evropy, jsou potřeba alespoň dva koně, kteří dosahují této úrovně. Ideální stav pro jezdce je tři až pět koní, aby se mohli prostřídat a regenerovat.
Takže když se kůň během závodu zraní, může ho jezdec vyměnit za jiného?
Nestává se často, že se kůň zraní, ale pokud ano, můžete si vzít do soutěže dalšího koně, ale musí být váš. Není to jako u pětiboje, což je mimochodem sport, se kterým nesympatizuji. Nedává mi totiž moc smysl, že jezdci závodí na koních, které vůbec neznají. Celý ten úspěch je o pravidelném tréninku a také o souhře jezdce s koněm.
Utrácím ráda za jídlo a koně, říká snowboardistka Eva Adamczyková |
Na jisté úrovni už asi nelze skloubit sport se standardním studiem. Jak to mají vaše dcery? Studují individuálně?
Zatím zvládají studovat privátní školu v Anglii, mají částečně přizpůsobený program, ale individuální výuku nemají. Nicméně škola sama vlastní jezdecký klub, takže ve sportu dcery podporuje. Podmínky mají tudíž stejné jako ostatní studenti, avšak při jejich nasazení na jiné sporty ve škole nezbývá čas.
Jako rodina společně nějaký sport provozujete?
Pokud už si na nějaký sport čas uděláme, pak jsou to v naší rodině lyže.
Určitě doprovázíte dcery na závody. Jak s nimi takové vypjaté chvíle prožíváte?
Ze začátku jsem měla velké obavy, ale časem jsem si zvykla. V průběhu let se nám podařilo sestavit skvělý tým, který už funguje samostatně. Pokud mi čas dovolí, ráda jako hlavní fanoušek doprovodím dcery na závody a prožívám to s nimi. Jsem šťastná, že je mohu takto podporovat.
Jak často musí dcery trénovat?
Trénují denně. V týdnu zvládnou po škole odjezdit dva až tři koně, o víkendu i pět koní.
Takže máte dcery permanentně mimo dům, tedy ve stájích?
Máme velké štěstí, že v Anglii, kde žijeme, máme stáje s velkou jízdárnou hned u domu, tedy neztrácíme čas dojížděním. Každá ušetřená minuta se počítá a může být věnována tréninku.
Jsou si Kristina s Annou navzájem rivalkami?
Rozhodně ano, přece jen dělají stejný sport. Na druhé straně je spousta závodů, kde jsou ve stejném týmu, a v takovém případě se vzájemně velmi podporují. Konzultují spolu, jak zvládnout náročnější úseky. Všimla jsem si, že si mezi sebou radí všichni parkuroví jezdci. Na rozdíl například od drezury je to velmi kolegiální sport.
Je i pro diváky parkurového sportu daný dress code, podobně jako je tomu na dostizích?
Je to odlišné. Zatímco na dostihy chodí dámy elegantně oblečené, v kloboucích a lodičkách, parkurový dress code je spíš z kategorie casual, hodí se ležérní až sportovní elegance. Na parkur si můžete vzít tenisky, klobouček, ale klidně i kšiltovku.
Vy sama také ráda jezdíte na koni. Jak často si vyjedete jen tak pro radost?
Jezdím jen rekreačně, je to ten nejlepší odpočinek. V sedle si dobíjím baterky a čistím hlavu, ale abych pravdu řekla, tak v poslední době na to moc času nemám. Momentálně nemám ani svého koně, takže si ho občas půjčuji u nás v Chuchli v Jezdecké akademii.
V Jezdecké akademii máte k dispozici koně pro kohokoli, kdo si chce zajezdit?
Akademie v Chuchli je určena začátečníkům, pokročilým, ale i těm, kdo si chtějí udělat licenci základního výcviku jezdce. V posledních dvou letech je o naši akademii velký zájem – vybrat si můžete z devíti spolehlivých koní včetně poníků pro děti od tří let. V akademii se může naučit jezdit doslova celá rodina.
Jste majitelkou areálu závodiště ve Velké Chuchli. Jak to tehdy bylo s tím vánočním dárkem? Bylo to pro vás velké překvapení?
Chuchli jsem opravdu dostala od manžela jako dárek k Vánocům a bylo to obrovské překvapení. O závodišti jsme se předtím párkrát bavili. Bylo mi moc líto, jak zanedbaně to tam, s ohledem na historii, vypadá. Měla jsem samozřejmě velkou radost, ale zároveň jsem hned pocítila velký závazek a zodpovědnost.
Areál jste koupili v roce 2017 a od té doby jste ho velmi zvelebili. Na kolik vás zatím vyšla rekonstrukce závodiště a interiérů?
Už jsme investovali více jak tři sta padesát milionů korun. Vše bylo ve velmi zanedbaném stavu. Celá jedna třetina areálu byla víceméně skládka, ze které jsme vyvezli přes dvacet tun odpadu. Přes dvacet milionů nás stálo samotné vyklizení a vyčištění areálu.
Kromě jiného v Aréně přibylo i parkurové kolbiště. Jaké jsou vaše ambice v tomto směru?
V roce 2018 jsme vybudovali parkurové kolbiště, které se nám podařilo citlivě včlenit do areálu těsně vedle dostihové dráhy a hned druhý rok jsme na něm pořádali závody. V současné době organizujeme nejen národní závody, jako je například mistrovství ČR dětí a juniorů nebo finále prestižního parkurového seriálu Český skokový pohár, ale i mezinárodní závody. Jedním z nejprestižnějších, co jsme pořádali, byl Světový pohár v rámci kterého si jezdci plnili také kvalifikaci na mistrovství Evropy. Chuchle Arena Praha je také spolupořadatelem závodů kategorie CSIO spolu se společností Czech Equestrian Team. Pro letošní rok se společnosti CET podařilo získat týmový kvalifikační závod na OH v Paříži 2024. Do Chuchle se tak o posledním červencovém víkendu sjede přibližně dvanáct zahraničních týmů a dva nejlepší z této soutěže získají postupové místo na olympiádu.
V sedle si dobíjím baterky a čistím hlavu, ale v poslední době na to moc času nemám.
Jaké jsou vaše další plány ohledně využití celé Chuchle Areny?
Snažíme se nabízet arénu nejen pro jezdecké, ale i kulturní a obchodní aktivity. Organizujeme koncerty, vinobraní, výstavy, psí agility, svatby, festivaly a jsme otevřeni i dalším outdoorovým akcím. Máme pro to skvělé zázemí včetně vlastního cateringu i možnosti ubytování v hotelu BΒ Chuchle Arena. Oslovují nás i firmy na pořádání teambuildingů, pro které máme k dispozici různé salonky a konferenční místnosti včetně vybavení.
Aréna vás jistě pracovně hodně vytěžuje. Jak vypadá váš všední pracovní den?
Snažím se dodržovat určitý režim. Někdy to ale není jednoduché, protože velmi často cestuji. Můj běžný den začíná snídaní, jógou a pak mívám pracovní schůzky. Momentálně se připravujeme na letošní velmi nabitou sezonu v Chuchli. Pomáhám i s marketingem a v Chuchli mám také kancelář s krásným výhledem na dostihovou dráhu. Když jsem v Praze, můj pracovní den končí kolem osmé hodiny večer. Když jsme na závodech, tak využívám jako kancelář i náš kamion pro koně, kde máme internet.
Angažujete se také v charitě.
Ano, dá se říct, že se staráme zejména o rozvoj parkurového sportu v České republice. Chtěli bychom do budoucna vytvořit ty nejlepší podmínky, aby naši jezdci obstáli proti silné zahraniční konkurenci. Organizujeme v Chuchli závody i jezdecká soustředění se zkušenými trenéry olympijské úrovně a doprovodným vzdělávacím programem. Ten zahrnuje mediální trénink, výživové poradenství, fitness pro jezdce a další. Dále také podporujeme vybrané dětské domovy a snažíme se je podpořit ve volnočasových a vzdělávacích aktivitách. Na základě požadavků jsme koupili například medomet, protože tamní děti si přály vyrábět vlastní med, jinde zase rádi rybaří, proto dostaly rybářské vybavení. Někde si přály šicí stroj či výtvarné potřeby.
Jaké jsou vaše plány v nejbližší budoucnosti?
Spoustu času mi zabere organizace závodního programu našich dcer, je kolem toho celkem náročná logistika. Na přepravu koní máme dva velké kamiony, které jezdí na závody po celé Evropě. V březnu nám začíná závodní sezona a vyrážíme na závody na jih Španělska. Letošním cílem je mistrovství Evropy, které se koná v červenci v Itálii. Kromě závodů plánuji trávit hodně času právě na závodišti v Chuchli, kde se vše připravuje na dubnový start nové sezony.
Tak nás rovnou pozvete na nějakou akci?
Na letošní rok plánujeme třináct dostihů, jejichž vrcholem bude České Derby v červnu a Cena prezidenta republiky v říjnu. Také vás zvu na Dámský dostihový den, který se koná v květnu na počest legendární jezdkyně Laty Brandisové, která jako jediná žena v historii vyhrála Velkou pardubickou. V létě si nenechte ujít třeba koncert Lucie Bílé s Čechomorem nebo Chuchle Fest s Hitrádiem City. Milovníci psů jistě ocení Prague Agility Party a fanouškům koňského póla se bude líbit druhý ročník Prague Beach Polo. Co se týká parkurů, doporučuji přijít na Pohár národů. Každopádně Chuchle konečně začíná znovu žít.
