Když život ztratí smysl. Tipy, jak si poradit se syndromem vyhoření

Psychologové odhadují, že něco takového zažije každý třetí až čtvrtý člověk. Nejde sice o nemoc v pravém slova smyslu, ale tento stav bývá často doprovázen celou řadou nepříjemných duševních i tělesných potíží. A trvá-li příliš dlouho, odrazí se to zákonitě i na oslabené imunitě a odsud je už pouze krůček ke skutečným chorobám.

Pohár jednou přeteče

Jak to vlastně začíná? U každého je to jiné. Záleží na okolnostech. Dejme tomu, že se dlouhá léta věnujete profesi, kde denně přicházíte do kontaktu s lidmi. Je to hodně náročná práce, ale baví vás a snažíte se ji dělat, jak nejlépe umíte.

Stejně zodpovědně přistupujete i ke své rodině. Také pro ni chcete dělat maximum. Je proto logické, že na sebe vám už moc času nezbývá. Takhle to jde patnáct dvacet let – a vy se cítíte stále unavenější. Pokaždé se ovšem vzchopíte a vybičujete k dalšímu výkonu. Čím větší je vyčerpání, tím víc se snažíte odvádět perfektní práci, a přitom přeceňujete své síly. Až jednoho dne onen pomyslný džbán přeteče.

Možná zkolabujete přímo v práci. Prostě se vám najednou zatočí hlava, udělá se vám nevolno a čísla na faktuře, kterou právě vyplňujete, se vám roztančí před očima. Nebo se ráno vzbudíte s pocitem zvláštní prázdnoty.

Nemáte chuť ani sílu vstát a náladu nikoho vidět. Začnete se ptát sami sebe, co tu vlastně děláte a jaký to má všechno smysl. A nenajdete odpověď. Když se přece jen donutíte vstát a jít do práce, vnímáte všechno kolem sebe jen jako „pozorovatel“ – bez emocí, energie, zájmu o cokoli. Básník by to nejspíš popsal slovy: „Vyhořela mi duše…“ Tento syndrom má ovšem kromě psychických také fyzické projevy.

Nadváha i migrény

Lidé, kteří jím trpí, se často potýkají s bolestmi svalů a zad, vysokým krevním tlakem, jsou více náchylní k různým infekcím, přibývají na váze, nebo naopak hubnou, sužují je bolesti hlavy a trápí nespavost. To poté logicky vede ke konfliktům (doma i v zaměstnání), což celou situaci ještě zhoršuje.

Je proto důležité zakročit včas, sotva se problém objeví. Většina lidí dnes považuje únavu a stres za běžnou věc. Takže jim není divné, že jejich partner chodí už pár týdnů jako mátoha, nemá chuť si povídat, nesměje se, večer padne do křesla u televize a odsud se přesune rovnou do postele. To může být první varovný signál.

Už žádné nervy. Naučte se pracovat se stresem k vlastnímu prospěchu

Léky, které by vám vrátily chuť do života, neexistují, takže nezbývá než od základu změnit životosprávu. Dopřát si víc odpočinku a radovat se z maličkostí. Hodně pomůže i změna prostředí (alespoň dočasná, třeba delší pobyt někde v přírodě), ale také konzultace s psychologem. Čím dál to však necháte zajít, tím delší a obtížnější je návrat do normálního života.

Pět kroků k větší pohodě Najděte si nový cíl Nemusí to být nic světoborného. Zkrátka se jen pusťte do něčeho, co vás bude opravdu bavit – začněte se třeba učit španělsky, přihlaste se na kurzy flamenka, kupte si domů hrnčířský kruh... Srovnejte si vztahy Zbytečná nedorozumění, staré hádky – to vše nás obírá o energii. Udělejte první vstřícný krok, abyste případné konflikty urovnali. Pokud dotyčný nebude souhlasit, nevadí. I tak se vám hodně uleví. Skládejte komplimenty Pochvalte kolegyni nový účes, kamarádce manžela a sousedovi třeba předzahrádku u domu, o kterou se pravidelně stará. Tady funguje prostý zákon akce a reakce. To, co vyšlete, se vám později vrátí – několikanásobně! Totéž platí o dobrých skutcích. Naučte se prohrávat Chybovat je lidské (ostatně bez chyb bychom se nic nenaučili a člověk se přece učí celý život). Když navíc otevřeně přiznáte svůj omyl, ostatní si vás budou o to víc vážit. Je totiž sympatické, když člověk projeví svou „lidskou stránku“. Stejně tak se nebojte dát najevo, že jste ve stresu a vyčerpaní a potřebujete oddech. Požádejte druhé o pomoc Nemůžete být ve všem perfektní, to prostě nejde. A pokud se o něco takového snažíte, pouze plýtváte drahocennou energií. Výsledkem pak bude únava, frustrace a pocit uštvanosti. Delegujte část povinností na své okolí. Když na ně půjdete věcně a bez emocí, jistě vám rádi vyhoví.