Někdy se ráno kouknu do zrcadla a vidím oteklou, strhanou bábu,“ líčí mi kamarádka Marta. „Prostě ženskou, kterou bych nikdy nechtěla být, akorát že jsem to bohužel já. Nejradši bych zalezla zpátky do postele a zbytek života strávila pláčem nebo spánkem.“
Znám to dost dobře, takže vím přesně, jak to bude pokračovat. Marta se cítí pod psa a na dětské otázky ohledně nedostatku šunky a kaiserek zareaguje nevrle. „No jo, šunka není, ó, hrůza, neschopná matka ji nekoupila! Zabijete mě, nebo si ji prostě někdy dokážete koupit sami?!“ Děti se ohradí, že se přece jen zeptaly. Ale Marta dobře slyšela, jakým se zeptaly tónem!
Pak do toho vstoupí Ivan s konstatováním, že maminka má dneska fakt mizernou náladu, takže bude lepší se jí vyhýbat. V tu chvíli je oheň na střeše, půlka rodiny brečí a půlka vztekle odchází nenasnídaná s tím, že si něco koupí v trafice. „To nejsem já, to je PMS… Jenže kdo má stíhat furt koukat do kalendáře! Ve chvíli, kdy mi dojde, že ta protivná obluda nejsem já, ale moje premenstruační verze, strašně mě to uklidní,“ směje se Marta.
Postupně se naučila předcházet krizovým situacím. Rozhodla se na férovku vysvětlit rodině, co je PMS, proč se v určitém období v měsíci cítí mizerně a že ji mají těch pár dní brát s nadhledem a nepřilévat oleje do ohně. Funguje to. Stačí, když při příchodu do obýváku zahlásí: „Bacha, PMS!“ Pubertální děcka se zasmějí a následuje otázka: „Radši kousek čokolády, nebo skleničku piva, mami?“
Hormony ovlivňují náš život. Jak je využít k fyzické i psychické pohodě? |
Nevím, proč v naší kultuře byly dřív všechny ženské hormonální záležitosti tabu. Já o nich od své mamky neslyšela nikdy, asi jí to přišlo intimní, trapné, nechutné… Těžko říct. Vzpomínám si na naše konflikty, které byly s odstupem času naprosto zbytečné.
Dneska si myslím, že jsme obě zrovna měly… ehm… hormonálně náročné období? Možná kdybychom si tenkrát řekly, jak mizerně se cítíme a proč, stala by se z nás sehraná dvojka. Možná bychom se místo hádek podpořily.
