Já chatu, ty auto. Rozvodové rituály frčí, exmanželům pomáhají komunikovat

Celých 44 procent manželství končí rozvodem. Šanci, že láska vydrží, má asi polovina párů, přesto se za krach vztahu a rozvod manželství stále stydíme. Zásnuby troubíme hrdě do světa, svatby jako velké životní změny slavíme se vší pompou s širokou rodinou, přáteli i sousedy, někteří dokonce se svými ex a nepřáteli... Ale když přijde na rozvod? Proběhne tiše, v rodině se o něm s rozvedeným moc nemluví a celé je to zahalené do zášti, zklamání, hořkosti a často i nenávisti k odcházejícímu partnerovi. Ti, o které se jedná, na to zůstávají sami. Proč?

Rozvod, ať už s sebou nese jakékoli emoce, je přece stejně velkou a zásadní životní změnou, jako je svatba, příchod dítěte či pohřeb (ano, není tak fatální, jako je posledně zmíněný milník, ale významný v našich životech je). Přichází nutnost žít jinak, znovu nastartovat, možnost seskládat si život podle nových pravidel a možná leccos ve svém životě změnit.

Rozvod je šance

Že se za rozvod není třeba stydět, ale naopak je třeba jej přetavit v něco pozitivního, co nám přináší obrovskou šanci k životní změně, už nějaký pátek dávají najevo i světové celebrity, které se na sociálních sítích chlubí svými „rituály“.

Topmodelka a herečka Emily Ratajkowski se na svém instagramovém profilu po rozvodu s producentem Sebastianem Bearem-McClardem pochlubila prsteny, které si nechala vyrobit z bývalého snubního prstenu. Došla k závěru, „že by žena neměla být zbavena svých diamantů jen proto, že ztrácí muže“. Devadesátková hvězda Britney Spears zase po rozvodu uspořádala opulentní oslavu s převážně mužskými hosty, aby ukázala, že její život papírem od soudu nekončí.

Prsteny, dort, fotky. Rozvodové rituály jsou trend nejen na sociálních sítích

Frčí i vzletná oznámení světu, která hvězdy s nějakým filozofickým moudrem věší na internet, pečou se rozvodové dorty a pořádají bohaté rozvodové hostiny s přípitky a proslovy. Hodně oblíbené jsou pak porozvodové fotografie od profesionála, které si platí především ženy, aby si užily den péče a výjimečnosti a dokázaly světu i sobě, že za něco stojí a jsou stále „hratelné“.

Velká gesta, že? Psychiku a duši však uklidní spíše skutečné rituály, které jsou více než show pro publikum intimním procesem vedoucím ke klidnému startu další životní etapy a které rozcházejícímu se páru umožní říci si v budoucnu něco víc než: „Já beru chatu, ty budeš mít auto, čau.“

Rituál může přinést lepší komunikaci

Ano, můžete si doma zapálit svíčku, povyhazovat všechno jeho oblečení z oken a obřadně spálit jeho fotku. Mnohem větší účinek ovšem budou mít rituály vedené odborníky, ať už se jedná o mediátory, terapeuty či lektory. Nejenže s vámi projdou procesem truchlení a vyrovnání se s novým stavem, ale především vám dají možnost se odrazit ode dna a nabyté zkušenosti přetavit v pozitivní start do života. A to žádný soud, který váš nový stav posvětí, už neudělá.

„V rámci mé praxe v oblasti rodinné mediace se ke mně obvykle dostávají případy partnerů už ve stadiu, kdy je jasné, že další společný život není možný a formálně řeší už jen budoucnost svého fungování jako rodičů. Aby takové rodičovství bylo co nejpříjemnější pro všechny strany a bývalí partneři i děti si odnesli do budoucna ze vztahu to nejlepší, připravuji je na vědomé odloučení v rámci jasně ohraničeného procesu. Ten zmenšuje bolesti z minulosti a nastavuje novou kvalitu vzájemného styku v budoucnosti. Provedení rozchodového rituálu je šité na míru konkrétním rodinám, které o něj požádají,“ uvádí na svém webu mediátorka Michaela Kopalová.

„My lidé se umíme scházet, je to poměrně jednoduchá fáze zamilovanosti, kdy hormony pracují za nás. Ale už se neumíme rozcházet. Po rozchodu v nás často zůstává spousta nedokomunikovaných a nedořešených věcí, spousta křivd, pocit zrady a podobně. A nám, ať už chceme nebo ne, to pak dělá nepořádek v dalších vztazích,“ souhlasí lektorka, ceremonialistka a zakladatelka Školy ženských rituálů Barbora Zemanová s tím, že stejné prožité vzorce se pak lidem opakují v dalších vztazích.

Projít takovým rozchodovým rituálem je samozřejmě ideální ve dvou, tedy s partnerem, se kterým se rozcházíme. Mnohem lépe se pak nastaví následující vztah a otevře se možnost v klidu a bez zábran komunikovat. Ovšem ne vždy je to možné.

„Zkušenosti mám s oběma variantami. V momentě, kdy jsou přítomní oba, je to hodně silná zkušenost plná emocí, která má na budoucí komunikaci často velký vliv. Rozejít se mají dva dospělí lidé, ne dvě malé zraněné děti. Někdy ale není rituálu jeden z partnerů nakloněný nebo to nepřijímá. Pak je nutné rituál projít jen s jedním z páru, který potřebuje celou situaci za sebe uzavřít a říct si, že pro vztah a jeho dobrý konec udělal vše a nyní může ze vztahu odejít s čistým štítem,“ vysvětlila Barbora Zemanová s tím, že je to vlastně o tom, jak se dobře rozejít.

Tím příkladem je i osmatřicetiletá Jitka „Měli jsme krásnou svatbu, kterou s námi prožívala rodina, přátelé i kolegové z práce. Grilovalo se prase, byl ohňostroj, hrála nám známá kapela, radovali se s námi všichni. Ale po několika letech a dvou dětech se nám manželství rozpadlo. Můj expartner si tehdy našel milenku a vztah s čerstvě narozeným synem jeho absenci v důležitých momentech a při zásadních problémech už neustál. Je to sedm let, co jsme rozvedení. Přesto mne exmanžel dodnes ani nepozdraví, zásadně mne neoslovuje a nekomunikuje. Pokud potřebuje řešit nějaké změny, úkoluje naše celkem malé děti, aby si to vykomunikovaly. Je to celé nemocné,“ popisuje své zkušenosti Jitka s tím, že rozvod byl peklo a dodnes se kolem tohoto tématu v rodině našlapuje jen opatrně.

Ona sama se s následky a toxickou komunikací srovnávala roky a rozvodovým rituálem nakonec prošla. Sama. „Celá situace s nekomunikací mě mrzí. Ale uvědomila jsem si, že ze své strany jsem pro změnu tohoto stavu udělala vše a nastavuji vzorce, které dávají možnost spolupracovat a jednat spolu jako dospělí a moudří lidé. Já tak můžu jít s klidem dál, už mě to netíží,“ dodala.

Psycholožka a arteterapeutka Zuzana Řezáčová Lukášková potvrzuje, že potřebu uzavřít starý vztah i po citové stránce a projít přechodovým ceremoniálem mají spíše ženy.

„Přechodový rituál by měl absolvovat každý člověk pokaždé, když přechází z jedné fáze života do druhé, tedy rozvodový rituál pokaždé, když se rozvádí. Rituály pomáhají uzavřít jednu etapu života a zahájit jinou. Jsou to jakési dveře, kterými je potřeba vědomě projít. Jde o rozloučení, uzavření společné cesty, abyste mohla jít dál. Rituál se dá udělat i několik let po rozvodu. Často přicházejí ženy, které mají pocit, že jsou v minulém vztahu stále uvízlé. Za partnera pak často volíme zástupný symbol,“ vysvětlila Zuzana Řezáčová Lukášková z brněnského Centra Mandala, která klientky přechodovými rituály provází.

Načasování je důležité

Kdy se do rituálu pustit? Rozhodně ne v době, kdy doma ještě lítají talíře a párem cloumají emoce.

„Mám pravidlo, že rituálem lze projít minimálně rok a den poté, co se v páru vysloví, že se rozejdou. V tu dobu už je oproštěn od nejhorších a nejzávažnějších emocí a dá se komunikovat i v neutrálu. Ovšem neznamená to, že emoce během rituálu nevyjdou na povrch, jen nemá smysl procházet rituálem v akutní fázi. Je totiž potřeba přijmout fakt, že na rozchodu se podíleli oba dva. Předpokládá to sebereflexi a to, že lidé na sobě pracují, že za své jednání dokážou přijmout vlastní zodpovědnost,“ doplnila lektorka Barbora Zemanová.

Rozvod, restart? Někdy je druhá šance na místě, jen neztraťte důstojnost

Každému rozvodovému rituálu předchází příprava: pár absolvuje konzultace a může vynést na povrch v bezpečném prostoru věci, které jej pálí a přes které se nedokáže přenést. Rituál je pak tvořený každému páru na míru. Může proběhnout před soudním řízením, když jsou dohody o majetku a o dětech komunikované, ale také po samotném rozvodu. „Poměrně často přicházejí klienti i po několika letech. Když jsou i několik let po rozchodu a rozvodu single a přijdou si na to, že stále zůstávají ve svém posledním vztahu,“ dodala Zemanová.

„Zamilováváme se zcela iracionálně, ale u soudu přichází logické racionální řešení: rozdělíme byty a chaty a péči o děti. Ty pocity a iracionální část je však potřeba také uzavřít. A nějakou dobu trvá, než se z citů k druhému vymotáme,“ uzavřela.

Cítit propojení s druhými potřebujeme všichni Náš moderní svět na rituály a tradice moc nehraje. Upouštíme, často s úlevou, od zvyků svých předků, které nás otravovaly a svazovaly. Původní tradice a rituály během roku se mění pod váhou komerce. Pantoflem o Vánocích už hází málokdo, stejně tak čím dál méně párů tráví noc před svatbou odděleně. Přesto je do jisté míry v životě potřebujeme i dnes. Psycholožka Šárka Miková, autorka knihy Milovat nestačí „Psychologové definují rituál jako sérii po sobě jdoucích akcí, které nemají praktický, ale symbolický účel. Určité typy osobnosti, a je jich v populaci kolem 40 procent, ale opakují osvědčené postupy, protože rychle vedou k cíli a dávají jejich životu určitý řád. I když své individuální rituály máme všichni, neměli bychom automaticky předpokládat, že budou vyhovovat i ostatním. Mnohdy není rituál něco, co vzniklo domluvou, ale tradice vnucovaná všem těmi členy skupiny, kteří k opakování postupů přirozeně tíhnou, protože naplňují jejich potřebu stability – vyhovuje jim, když se věci dějí tak, jak jsou zvyklí, určitý režim a řád. Nemáme to tak ale všichni. Pokud patříme k typům s vrozenou potřebou rozumět a prověřovat, můžeme zpochybňovat logiku argumentu ‚protože to tak přece vždycky děláme‘,“ vysvětlila psycholožka a autorka knihy Milovat nestačí Šárka Miková. „Určité tradice mohou zachovávat kontinuitu, ale zároveň bychom měli děti oceňovat za jejich schopnosti přizpůsobovat se změnám a učit se od nich. Na druhou stranu mohou být rituály a tradice v dnešní době cestou, jak snižovat pocit úzkosti z nepředvídatelnosti dnešního světa. Ten je čím dál víc zdrojem chronického stresu, který přichází plíživě, protože na rozdíl od zjevných stresorů si ho nemusíme vůbec uvědomovat. Rituály mohou tuto nejistotu zmírňovat, protože máme pocit, že víme, co bude, máme situaci jako by pod kontrolou,“ dodala psycholožka. Velké životní změny se většině lidí lépe procházejí s rituálem, ne pro každého to však platí. „Skupinové rituály naplňují potřebu sounáležitosti, která je vedle autonomie a kompetentnosti jednou ze tří základních psychologických potřeb. Cítit propojení s druhými lidmi potřebujeme všichni, ale jde o míru a způsob. U skupinových rituálů bychom se proto měli průběžně domlouvat na tom, jestli nám vyhovují, jestli už se nepřežily a nezavedeme nějaký nový, se kterým budou v pohodě všichni. Případně připustit, že určitých rituálů se všichni neúčastníme. U velkých životních změn máme taky individuální způsoby, jak pracujeme se svými emocemi. Někdo se potřebuje radovat ve velké skupině lidí, jiný je z toho nervózní. Někdo se potřebuje vyrovnat se smutkem tím, že vyhledává oporu u jiných lidí, pro jiného je to čistě vnitřní, osobní záležitost. Měli bychom vědět, že to, co vyhovuje nám, nemusí sedět ostatním, a nikoho bychom neměli nutit do našich rituálů. Zároveň je dobré naučit se říct si o to, co já potřebuju. A ustát sociální tlak, pokud se to jiným lidem nelíbí,“ vysvětlila psycholožka a autorka knihy Milovat nestačí Šárka Miková.