I s vážnou nemocí jsem se stala mámou. Trpím plicní hypertenzí

Obtíže, tedy žádné zvláštní, jsem neměla, možná jsem se občas zadýchávala při procházce a někdy se mi také rozbušilo srdce, ale nešlo o nic, co by mě nějak znepokojovalo. Z toho mě však vyvedla běžná preventivní prohlídka u praktika. Lékař odhalil šelest na srdci a radši mě poslal na kardiologii do Všeobecné fakultní nemocnice v Praze.

Můj boj s nemocí Článek je součástí cyklu Můj boj s nemocí. Seriál píšete vy, naši čtenáři. Chtěli bychom pravidelně přinášet vaše příběhy o tom, jak se vyrovnáváte, nebo jste se vyrovnávali s různými onemocněními u vás či vašich blízkých. Své příběhy posílejte na adresu zdravi@idnes.cz. Nejzajímavější zveřejníme a odměníme částkou 500 korun. Myslíme si, že vaše příběhy mohou pomoci lidem v podobné situaci.

Tam jsem se bohužel po dalších testech dozvěděla, že mám vrozenou srdeční vadu a že trpím plicní hypertenzí. Takže mi lékaři hned nasadili léčbu, prozatím ve formě tablet. Další doporučení znělo neotěhotnět.

Když jsem o pět měsíců později zjistila, že čekám dítě, byl to docela šok. Společně s profesorem Pavlem Jansou z VFN, který se o mě staral, jsme se však nakonec rozhodli, že do toho půjdeme a že v těhotenství chci pokračovat.

Zdravá dcera

Kvůli těhotenství a většímu náporu na organismus jsem musela dostat intenzivnější léčbu, tablety nahradila podkožní infuzní pumpa, která mi nepřetržitě aplikovala velmi účinný lék na plicní hypertenzi. Tím se nemoc podařilo stabilizovat a moje těhotenství probíhalo bez potíží. Lékaři mě intenzivně sledovali, chodila jsem na kontroly každý měsíc.

Lékaři mi ve 13 letech dávali dva roky života. Pomohla transplantace

Nakonec jsem porodila ve 35. týdnu, což bylo trošku dřív, miminko však bohužel přestalo růst a také jsem měla častěji palpitace, tedy bušení srdce. Naštěstí se mi dcera narodila zdravá, ale kvůli nižší porodní hmotnosti jsem s ní musela zůstat v porodnici tři týdny.

Paradoxně se mi po porodu zdravotní stav dokonce zlepšil, takže jsem péči o malou zvládala bez jakékoli pomoci.

Další miminko

Už tehdy jsem věděla, že bych chtěla ještě jedno dítě. Asi po devíti měsících jsem si říkala, že bychom to mohli zkusit znovu, a povedlo se celkem rychle. Jediná změna proti prvnímu těhotenství byla, že jsme museli zvýšit dávky léku.

Druhé těhotenství probíhalo ještě klidněji než to první, i palpitace jsem měla minimálně. Jen jsem preventivně musela být od 38. týdne hospitalizovaná. Narodil se mi zdravý syn.

Jsem skutečně šťastná, že díky péči lékařů jsme si s manželem mohli dopřát rodinu, po jaké jsme vždycky toužili.

Plicní hypertenze Prof. Pavel Jansa, II. interní klinika VFN Praha S plicní hypertenzí se v Česku léčí přibližně 1 000 pacientů, každý rok jich kolem 150–200 přibude. Podle odhadu lékařů další tisíce lidí o své diagnóze vůbec nevědí. Při této chorobě dochází ke zvýšené námaze pravé komory srdeční, která se postupně zvětšuje. To může časem vést k jejímu selhání. Zároveň se nedostatečně okysličuje krev, proto pacienti trpí dušností, únavou nebo závratěmi a mdlobami. Díky výrazným pokrokům ve farmakoterapii a chirurgické léčbě jsme dokázali výrazně snížit úmrtnost na tuto nemoc. Postupně také stále častější úspěchy v léčbě plicní hypertenze umožňují pacientkám těhotenství a porod. To bylo v minulosti nemyslitelné.