Pediatrie prý byla odjakživa vaším vysněným oborem. Z jakého důvodu? To je zajímavá otázka. Jsem v tomto ohledu asi trochu rarita, protože většina studentů medicíny spíše neví, ve kterém oboru skončí. Ujasní si to až v pátém či šestém roce studia. Já jsem na medicínu šla s vědomím, že bych chtěla pracovat s dětmi a věnovat se pediatrii. Medicína umí být v mnoha oborech neuspokojivá. Výsledky jsou mnohdy vidět až s časovým odstupem nebo nejsou vidět vůbec, protože zdravotní stav je vážný, popřípadě stojí na pacientovi. Pokud nechce změnit svůj životní styl, o mnoho lépe mu nebude.
Obdivuji každého, kdo jde pracovat do výzkumu, protože tam dlouho kráčíte k dosti vzdálenému cíli. Nemáte každodenní dobrý pocit z vyléčení a ozdravení. Na praktické pediatrii pro děti a dorost se mi líbí, že se k vám dostává obrovské množství zdravých dětí. Takové můžete od miminka ovlivnit a pomoct rodičům nastavit lepší cestu, aby z jejich ratolesti nevyrostlo „mekáčové“ dítě či batole, které je většinu času usazeno v chodítku. Považuji pediatrii za krásný a smysluplný obor.
Do půl roku věku nechráníme dítě opalovacím krémem, ale jen stínem a oblečením. A vím třeba, že obrovský problém je s péčí o chlapecké genitálie.
