Hana onemocněla rakovinou prsu. Že by to dopadlo špatně, si nepřipouštěla

Tlumočnice, překladatelka a manažerka čte ráda sci-fi a naučnou literaturu o vesmíru. Háčkuje a sportuje. Chtěla by navštívit národní parky v USA a Skandinávii. Je vdaná, má syna. Sní o domečku se zahradou a spoustou zvířat.

Narodila se v Hranicích na Moravě do rodinného domu s velkou zahradou a několika zvířaty.

Můj boj s nemocí Článek je součástí cyklu Můj boj s nemocí. Seriál píšete vy, naši čtenáři. Chtěli bychom pravidelně přinášet vaše příběhy o tom, jak se vyrovnáváte, nebo jste se vyrovnávali s různými onemocněními u vás či vašich blízkých. Své příběhy posílejte na adresu zdravi@idnes.cz. Nejzajímavější zveřejníme a odměníme částkou 500 korun. Myslíme si, že vaše příběhy mohou pomoci lidem v podobné situaci.

„Tady jsem trávila v podstatě celé jaro a léto. S oblibou jsem se hlavně rýpala v hlíně. Obdivovala jsem brouky a žížaly, zkoumala je ze všech úhlů, ale nikdy jsem jim neubližovala. Tatínek byl kutil a vědátor a já s ním ráda trávila víkendy v dílně. Jednou nám sestrojil motokáru, podruhé ze starých lyží vyrobil sáňky. Díky svému šťastnému dětství vím, že člověk k životu potřebuje málo a že skutečné hodnoty jsou jinde než v penězích a dostatku,“ říká Hana, která o tatínka přišla ve dvanácti letech. Svůj vzor viděla v mamince, která jí byla v té těžké době oporou.

Manžela potkala na Sibiři, kam odjela na pracovní stáž. „Jsme spolu už dvanáct let, z toho deset let manželé. Syn se nám narodil až pár let po svatbě,“ pokračuje ve vyprávění sympatická žena, pro kterou je mateřství nejkrásnějším obdobím života.

„I když je to někdy vyčerpávající, občas melu z posledního a nervy mám na pochodu, za nic na světě bych to nevyměnila. Když se syn narodil, cítila jsem obrovský vděk za to, že mám možnost být mámou. Život najednou dostal jiný rozměr a měl větší smysl. Vždycky jsem si přála mít hodně dětí. Ještě teď toužím po dalších dvou. Vím samozřejmě, že už mám nějaké roky, kartami taky zamíchalo moje onemocnění, ale naděje umírá poslední,“ podotýká smířlivě. A dodává, že tím onemocněním byla rakovina prsu.

Nahmatala jsem bulku v prsu

Prvního příznaku, že se něco děje, si Hanka všimla den před svými pětatřicátými narozeninami, loni v březnu. „Ležela jsem v posteli, položila si ruce na hrudník a najednou jsem ucítila, že mám v prsu něco tvrdého. Ultrazvuk a následující odběr tkáně ukázal, že jde o zhoubný nádor. V tu chvíli mi došlo, že jsem se poslední tři měsíce cítila hodně unavená, byly dny, kdy jsem usínala už v šest večer. Na druhou stranu mi jako mámě malého dítěte únava nepřišla divná,“ vzpomíná.

Rakovina prsu, to není jen bulka. Pozor na změnu velikosti i tvaru ňadra

Od lékaře se naštěstí dozvěděla, že nádor je léčitelný. „Protože jsem optimistka, špatný scénář jsem si vůbec nepřipouštěla. Už kvůli mému čtyřletému synovi, který mámu potřebuje. Úvahami coby kdyby se nezaobírám. Zkrátka jsem se ocitla v situaci, kterou jsem musela hned řešit. Slibně rozjetá kariéra a spousta plánů tak šly stranou.“

Přišla jsem o obě prsa

Téměř okamžitě Hana zahájila chemoterapii, celkem absolvovala dvanáct cyklů.

„Bylo to složité období plné únavy a vyčerpání. Bolely mě klouby, hlava a přicházela jsem o vlasy. Hlavu jsem si nakonec sama oholila. Ani mi to nevadilo. Hlavní bylo, že se nádor zmenšil a mohla jsem jít v listopadu na operaci. A protože speciální genetické vyšetření ukázalo, že jsem nositelkou genu BRCA1, tedy je velká pravděpodobnost, že onemocním znovu, lékaři mi odstranili obě prsa. Je to zásah do života i psychiky, ale vlasy dorostou a prsa mi udělají nová. Hlavně, že se operace podařila. Pro jistotu ještě podstupuju biologickou léčbu. Zatím se zdá, že jsme s nemocí zatočili,“ svěřila se Hana, která tady pro syna a manžela chce být co nejdéle.

Bez blízkých bych to nezvládla

„Na ničem jiném mi nezáleží. Právě manžel mě celou dobu držel nad vodou. Je tu zkrátka pro mě. On, maminka i tchyně se v době léčby starali o syna, bez jejich pomoci bych to nezvládla. Moc jim za to děkuju. Nikdy by mě nenapadlo, že takhle mladá onemocním. I mladým ženám proto radím, aby nepodceňovaly samovyšetření prsou, které jim může zachránit život,“ apeluje Hanka.

V době nemoci jí pomáhal i její koníček, nesmírně ráda totiž háčkuje. „Nejvíc mě baví věci pro děti, různé oblečky a občas hračky. Pro sebe jsem v době léčby vytvořila několikery šaty, svetry, čepice a rukavice. Teď na jaře mě to ale nejvíc táhne do přírody. Miluju procházky lesem, po horách, plavání, jízdu na kole i na koni. V květnu se chystáme s mužem na velkou dovolenou do Japonska. Manžel umí japonsky a miluje historii. Tahle cesta pro nás bude za odměnu, že jsme všechno ustáli a zvládli. Život je opravdu krátký na to, abychom věci odkládali na potom.“

Jak provádět samovyšetření prsou? Prsty pravé ruky položte naplocho na kůži levého prsu a pomalými krouživými pohyby s mírným tlakem tuto část prsu prohmatejte. Vyšetřete okolí dvorce, dvorec a bradavku. Po stisknutí dvorce pečlivě pozorujte, neobjeví-li se výtok či krvácení z bradavky. Stejným způsobem vyšetřete dolní vnitřní část prsu. Vše zopakujte také u druhého ňadra.