Pracovně spolu fungujete už osmnáctý rok, vaše značka Chatty dosáhla své pomyslné dospělosti. Je něco, co byste samy sobě poradily, když jste začínaly?
Anna: Já se svojí povahou ne, vše se děje z nějakého důvodu a zkušenosti nás posunují dále.
Radka: Poradila bych nám, abychom věřily víc samy sobě a nenechávaly si vnucovat přesvědčení, že některé věci se musí udělat, protože jsou k něčemu nutné nebo nevyhnutelné.
Můžete uvést konkrétní příklad?
Radka: Například že musíme být součástí něčeho či s někým spolupracovat. Několikrát jsme stály před tím, že musíme být součástí určité komunity. Postupem času jsme si ale uvědomily, že čím víc jsme jen svoje a tudíž unikátní, tím lépe.
Nevyskytly se mezi vámi během těch dlouhých let nějaké pracovní či osobní neshody nebo třeba ponorková nemoc? Jak se v průběhu času váš vztah vyvíjí?
Radka: Je jasné, že lidé se za takovou dobu mění a vyvíjejí, jak po pracovní, tak po osobní stránce. Proměnnými veličinami nejsou jen pracovní vztahy, ale i životní události, které formují každou z nás zvlášť.
Anna: Mám úplně stejný názor. Velkou roli ale hraje pokora ke značce a společnému dílu. Musí se na tom pracovat, podobně jako v manželství. Když chcete, tak to jde.
Vstupujeme do intimity zákazníka. Musíme ho přesvědčit o tom, že nám může absolutně důvěřovat.
Máte mezi sebou nějak zřetelně rozdělené kompetence?
Anna: Ony se ty kompetence časem přirozeně rozdělily. Nyní v souvislosti s tím, že máme „plnoletou značku“, je potřeba je vymezit o něco víc. Máme dva prostory, velký obchod a mnohem větší tým než na začátku a úměrně tomu i větší zodpovědnost, než když jsme před osmnácti lety začínaly.
Která z vás se stará víc o kreativní stránku a která zajišťuje spíš byznys?
Radka: Značka je společné dílo, po obchodní stránce to máme s Aničkou tak půl na půl. Kreativitu mám na starosti já, ovšem Anička je ta, která drží věci v chodu.
Kreativita je jedna stránka věci, ale pak je potřeba umět prosadit se na trhu. Předpokládám, že talentovaných oděvních designérů je u nás hodně. Vystačíte si v tomhle směru s tím, co jste se dozvěděly ve škole?
Radka: Absolutně ne.
Anna: Ve škole jsme se naučily víceméně základy, jak pracovat s rešeršemi a inspirací. Tenkrát ani nikdo neměl žádné velké zkušenosti z praxe. Ale už je to nějaký rok, co jsme vyšly ze školy, myslím si, že v dnešní době už by to snad mělo být trochu jinak.
Radka: Nedávno jsem se o tom bavila s jednou kolegyní návrhářkou a říkaly jsme si, že jsme rozhodně netušily, kolik tato profese zahrnuje různých dalších „podpovolání“. Současně s návrhářstvím musíte být do určité míry i psycholog, grafik, webdesignér, byznysmen, stylista a tak dále. A do toho byste zároveň měla rozumět řemeslu: vědět, jak se věci vyrábějí, rozumět střihům, estetice, současně mít povědomí o trendech. Být návrhářem je tedy hodně komplexní věc a uspět tady v Česku znamená obsáhnout toto všechno dohromady.
Anna: V situaci, kdy se z padesáti procent věnujeme zakázkové tvorbě, je komunikace s klientem naprosto zásadní věc. Naše práce není jen o oblečení. Skrývá se pod tím hodně věcí a někdy je to docela náročné.
Zákazník se před vámi doslova vysvleče…
Radka: Vstupujeme do jeho intimity a musíme ho přesvědčit o tom, že nám může absolutně důvěřovat a že jsme tu od toho, abychom mu pomohly. Když se nám podaří navázat úzký vztah, klient začne vnímat, že bychom mu mohly pomoct i jinak, než že bude jen dobře vypadat.
Anna: Když s člověkem strávíte nějaký čas při zkoušení, přirozeně vyplyne, že mezi vámi vznikne napůl přátelský vztah.
Radka Sirková a Anna Tušková
|
Dá se tedy říct, že budování značky znamená i budování vzájemné důvěry?
Radka: Rozhodně. Nedokážu si představit, že by k nám klient, který nás vyhledá, necítil důvěru nebo by měl pochybnosti, jestli to skutečně umíme. Důvěra ze strany zákazníka tady být musí. My naopak dobře víme, že on v nás důvěru vkládá a my ji nesmíme zklamat.
Mají vaši klienti a klientky kromě důvěry, kterou ve vás vkládají, ještě něco společného?
Anna: Ve většině případů vědí, co chtějí. Znají sami sebe. A jsou to úspěšní lidé.
Co od vaší značky očekávají? Čím si myslíte, že jste je zrovna vy zaujaly?
Radka: To zásadní, co u nás klienti hledají a nacházejí, spočívá v tom, že jim předkládáme oblečení, které není určené jen na jednorázovou událost či akci. Snažíme se navrhovat takové modely, které fungují od rána do večera. Ráno si ho oblečete a víte, že v něm můžete strávit důstojně celý den v práci a večer v něm jít například na večeři nebo vernisáž. Naši klienti jsou většinou velmi zaměstnaní lidé, kteří právě toto hodně ocení.
Anna: Navíc se snažíme o to, aby bylo naše oblečení nenáročné na údržbu. Pracujeme s čistě přírodními materiály, které je možné prát v pračce a které nevyžadují žádnou zvláštní péči. Jsme designérské studio, navrhujeme tedy věci, které svým stylem lehce vybočují ve srovnání s běžným konfekčním zbožím. Snažíme se, aby naše oděvy byly zajímavé, praktické a univerzálně slušivé.
Radka: Dokonce naše nejprodávanější věci ani nemáme v konkrétních velikostech, protože víme, že je oblékne každý od velikosti XS až po L. Velikost nehraje roli, protože daný model sluší víceméně všem. A to je další věc, kterou zákazníci hodně oceňují.
Zmiňovaly jste také vysokou kvalitu materiálů, se kterými pracujete…
Anna: Odebíráme materiály jenom od osvědčených evropských dodavatelů a šijeme pouze v České republice. Naši klienti jsou v tomhle směru erudovaní a také dobře vědí, že když si u nás něco koupí, získávají přidanou hodnotu v podobě kvalitního servisu. Poskytneme jim konzultaci ohledně stylingu, a když jim například časem přestane nějaký výrobek vyhovovat, snažíme se společně najít řešení. Servis je nedílná součást naší práce a věnujeme se mu opravdu velmi zodpovědně.
Říkaly jste, že šijete v Česku. Je dnes problém sehnat kvalitní švadleny?
Radka: Jedním slovem – absolutní.
Ale vy je máte…
Radka: Máme a jsme za to vděčné, protože dobrá švadlena je alfa a omega značky. Ta opravdu nejde ničím nahradit. Proto si je doslova hýčkáme. Ve chvíli, kdy najmeme švadlenu, snažíme se o to, aby měla pravidelný přísun práce, aby pro nás šila ráda a aby mezi námi byly přátelské vztahy.
Čím to podle vás je, že je švadlen nedostatek? Je to řemeslo, o které už není zájem?
Anna: Přesně tak. Na obor švadlena se dnes mladé holky už nehlásí. Nepřijde jim atraktivní být krejčovou. Doufáme, že se tento trend trochu změní s tím, jak se poslední dobou proměňuje všeobecný náhled na řemeslo. Dobří řemeslníci u nás chybí napříč obory.
Vy dvě ovšem krejčovské řemeslo musíte do určité míry ovládat.
Radka: My dvě konkrétně jsme si touhle profesí prošly od základů. Víme, co a jak se dělá od začátku až do konce. Tím pádem je samozřejmě daleko jednodušší vyvíjet společně se švadlenou technologii, protože dobře víme, o čem je řeč. Ostatně naše první džíny jsme před osmnácti lety ušily my dvě.
Jednu dobu jste s úspěchem expandovaly do zahraničí. Stále se orientujete i na zahraniční klientelu?
Radka: Dvakrát jsme byly na showroomu v Paříži, Amsterdamu a v Kyjevě. Jak už jsme ale zmínily – všechno se proměňuje a s tím se proměňují i naše priority. Začínaly jsme s vizí, že se z nás stane dejme tomu středoevropská značka, ale v okamžiku, kdy jsme si řekly, že takové cíle opustíme, nepředstavitelně se nám ulevilo. Uvědomily jsme si, že produkt nejlépe prodáme člověku, který je nám blízko. Celá planeta je zaplavená oblečením. A přesvědčit celý svět, že zrovna naše značka je lepší než ostatní, předpokládá neskutečnou finanční investici. Jenomže kdybychom měly investora, který od nás bude očekávat návratnost zdrojů, mohly bychom tím ztratit tvůrčí svobodu. Dnes, po té dlouhé době v oboru, známe jak naše klienty, tak rozložení našeho zboží – co je bestseller, na co lidé reagují, a díky tomu můžeme sezonu od sezony naši nabídku přizpůsobovat tak, aby u nás klienti stále nacházeli něco nového a zároveň charakteristického pro naši značku.
Neustále jsme v procesu hledání mezi materiálem a formou. V rytmu krok dopředu a dva zpátky.
V současné době se hodně skloňuje slow fashion, udržitelná móda a podobně. Jak se tyhle trendy promítají do vaší tvorby?
Radka: Musíme být upřímné k sobě i k ostatním. Víme, že výroba oděvů je v podstatě druhý nejšpinavější byznys na planetě, a z toho vědomí musíme vycházet, pokud nám není jedno, v čem budou vyrůstat naše děti a jak to bude dál se životním prostředím. Právě z těchto důvodů nepoužíváme syntetické materiály ani umělou kůži a snažíme se, abychom po sobě zanechaly co nejmenší uhlíkovou stopu. Například odebíráme vyřazené papíry a využíváme je jako střihové nebo používáme deadstockové materiály (nepotřebné materiály, které by skončily ve spalovnách, pozn. red.). Neříkáme, že jsme slow značka nebo že naše materiály jsou stoprocentně bio. Nikdy jsme se ani tak neprezentovaly, ale je pro nás naprostou samozřejmostí, že se při naší tvorbě snažíme být co nejzodpovědnější k životnímu prostředí.
Anna: Byl to náš přirozený přístup ještě předtím, než se „eko“ stalo trendem. Džíny či jiné modely z denimu šijeme tak, aby je klient nosil skutečně až skoro do roztrhání. A pokud se roztrhají, spravíme je. Snažíme se, aby životnost našich produktů byla co nejdelší. Pro nás je důležité, aby měl člověk naše výrobky rád a žil s nimi. Navrhujeme nadčasové oblečení, nikoli krátkodobé, trendové záležitosti.
Myslíte, že lidé už ustupují od nakupování běžné konfekce a raději si pořídí jen pár kousků, ale o to kvalitnějších?
Radka: Trh samozřejmě podléhá konfekční masovosti a „brutální“ trendovosti. Když se podíváte na věkovou skupinu kolem patnácti let, máte pocit, že všichni vypadají stejně. Snaží se naplnit šablonu, kterou vidí na Instagramu a ve výkladních skříních, a domnívají se, že nosit to samé, co ostatní vrstevníci, znamená zapadnout. Nebyli jsme v tom jiní. Ale náš klient hledá něco jiného, nechce vypadat jako každý druhý.
Anna: Musím dodat, že k nám chodí lidé, kteří si například ušetří na džíny na míru a splní si tak jeden ze svých snů. Pak přijdou třeba za rok s tím, že pochopili, o čem to je, tedy že ty džíny budou nosit ještě dalších deset let. Upozorňujeme je na to, že naše služba je svým způsobem návyková a že džíny z konfekce s velkou pravděpodobností už nikdy chtít nebudou. A opravdu se nám to potvrzuje.
Vstupujeme do intimity zákazníka, musíme ho přesvědčit o tom, že nám může absolutně důvěřovat. Neustále jsme v procesu hledání mezi materiálem a formou, v rytmu krok dopředu a dva zpátky.
