K autům měla Denisa Havlová blízko už od dětství, vlastně už od narození. „Mamina mě uspávala jedině v autě, jinde jsem jí neusnula,“ vypráví. A když trochu povyrostla, v hračkářství zamířila neomylně k autíčkům. „Jediná panenka, se kterou jsem si hrála, byla ta s džípem,“ směje se.
Když jsem ale měla odtáhnout hodně zakrvácené auto, nebylo to nic příjemného. Váhala jsem, čeho se mám dotknout, všechno bylo od krve.