Jak poznáme dobrého zubaře?
Neřekne vám, že máte zuby jako perličky. Ale vážně. Když si stěžujete, že vás něco bolí, tak vás vezme a vyšetří. Snaží se jít s dobou. Nebojí se tedy použít anestezii, dbá na hygienu v ordinaci, myje si ruce, používá jednorázové rukavice.
Velkým bonusem je i nějaké optické zvětšení, třeba operační mikroskop nebo lupové brýle. A udělá vám snímky. Nejen panoramatické (zachycují oba zubní oblouky včetně přilehlých tkání a struktur na jednom snímku, pozn. redakce) ale i skusové (snímky zachycující mezizubní prostory a kazy v nich, pozn. redakce).
Hodně lidí spílá, jak je návštěva u zubaře přijde draho…
Když si někdo zuby čistí a stará se o ně, tak má péči prakticky zdarma. Pokud se samozřejmě nejedná o nějaké opravy po úrazu, rovnátka a podobně. Většině lidí se prostě po narození prořežou zdravé zuby, takže startovní čáru máme všichni stejnou.
Základní péči poskytuje většina klinik za úhradu zdravotní pojišťovny. Navíc nám zubařům to nejde celé do kapsy, jak si někdo může myslet. Mzdy tvoří tak polovinu celého obratu. A bavíme se tu o superhrubé mzdě. Včetně odvodů, daně z příjmu, sociálního a zdravotního pojištění… Péči ke všemu poskytuje vzdělaný člověk. Není možné, aby práce doktora stála méně než práce řemeslníka.
Některé věci umí starší kolegové lépe, třeba snímatelnou protetiku, v tom jsou kovaní. Ale třeba plomby umíme velmi dobře my mladí, protože výuka je v tomto směru dnes mnohem dál.
