V předvečer svátku svatého Jana Křtitele se tradičně sbíralo devatero bylin. Na seznam ve skutečnosti patřilo bylin mnohem více a každá bylinkářka spoléhala na svou vlastní osvědčenou kombinaci.
Ačkoli svatojánská noc svým názvem připomíná křesťanského světce Jana Křtitele, ve skutečnosti její kořeny sahají mnohem hlouběji. Navazuje na pohanské, konkrétně keltské slavnosti letního slunovratu.
Devatero bylinO svatojánské noci se tradičně sbírá devatero bylin. Ve skutečnosti mezi ně patří celá řada rostlin. Každá bylinkářka měla na svou vlastní osvědčenou kombinaci. Tady jsou jen některé z nich:
|
Neslaví se přitom jen v Česku, s podobnými zvyky se můžeme setkat i v Polsku, Německu, Finsku, Rusku nebo Chorvatsku. V Anglii zachytil atmosféru této výjimečné noci William Shakespeare v komedii Sen noci svatojánské.
Že je sklonek června obdobím nejdelších dní v roce, se vědělo už před mnoha stovkami let. Právě na oslavu Slunce a jeho moci se zrodily nejrůznější tradice, které v pozměněné formě známe dodnes.
Avšak ještě jeden faktor vstupoval do bujarých slavností: lidé s nejistým očekáváním vyhlíželi nadcházející sklizeň, nejdůležitější období v roce. To, zda bude bohatá, mělo určit jejich osudy v zimních měsících. Ke konci června tak neodmyslitelně patří i věštění.
Církev se snažila pohanské tradice proměnit ve své vlastní, nebo je dokonce úplně potlačit. Patronát nad obdobím slunovratu přiřkla sv. Janu Křtiteli, věštbám a jiným pověrečným praktikám však své ovečky neodnaučila.
Dochovaly se hlavně v odlehlých horských oblastech a povědomí o nich se u nás rozšířilo díky obrozeneckému zájmu o folklor v 19. století.
